|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Povídám do nekonečna

První říjnový článek.

4. října 2012 v 15:28 | xoxo_Lady
První říjnový článek. Ale nejen to. Také první článek po dvou měsících - první článek od poloviny srpna.
Vždy jsem tvrdila, že bych svůj blog (svůj koutek zvrácené mysli či duše) nedokázala jen tak opustit. A říkám to i teď. Nic se na tom tvrzení nezměnilo. Změnila se pouze situace a přístup k němu, který já bohužel téměř nemám. Je to teď težké, přes týden mě omezuje intr, kde přístrup na internet sice mám, avšak s blogem už je to daleko složitější (někteří jistě ví, jak to myslím). Zbývá tedy víkend. Víkend? Ty dva krátké dny? Ty dva krátké dny, během kterých nestihnu ani polovinu z toho, co bych si přála? Víkendy, které trávím s rodinou, přítelem a kamarády. Víkendy, během kterých se s počítačem skoro ani nestihnu pozdravit a když už, moc dlouho na něm nevydržím. Je toho hodně, změnilo se toho hodně, zvlášť způsob, jakým využívám svůj veškerý volný čas.

Nezbývá mi tedy říct nic jiného, než (sbohem vážně nečekejte!), že další článek se objeví někdy ve vzdálené budoucnosti. Snad se ježíšek slituje a noťas mi pod stromeček vážně nadělí. Toby to tady pak hýřilo články, obrázky, hudbou a novou barevností. A také novou povídkou (novou? Jak dlouho už jí říkám novou a přitom mám pocit, že už ji píšu více než rok?).

Proto říkám: tak zase někdy příště.

I když je mi jasné, že z tohoto místa už zbyl jen prázdný, zaprášený kout, do něhož se nikomu nechce (kdo by se chtěl prodírat těmi vstvami prachu a zašlosti?). Avšak, tma vždy pomine a na úsvitu se objeví znovu naděje. A já ji rozhodně ztrácet nemíním.

Probuzena do deštivého rána.

11. srpna 2012 v 11:08 | xoxo_Lady
Tumblr_m6llc7ybq21qko5nzo1_500_large

Vzbudit se do deštivého rána a příjemného chladu, to je něco pro mě. Zvlášť dnes, kdy nemám po včerejší menší depresi náladu na nic víc, než válení se v posteli, koukání na oblíbené seriály, pročítání všech těch rozečtených a odložených knih, přemýšlení o tom, co je a co bude...

Uvědomila jsem si, jak strašně těžké bude od něj každý týden odjíždět. Do teď jsem vůči tomuhle byla optimistická, neřešila to, jelikož je přeci ještě tolik času! S jeho odjezdem na celý víkend, možná i déle, jsem počítala, avšak to, že mi začal chybět už ve chvíli, kdy jsme se rozloučili, jsem nečekala. Ne že bych s ním potřebovala být každou volnou chvilku, držet se ho jako klíště a nikam nepustit samotného. Každý z nás má volnost, svůj vlastní život, které se v určitém bodě setkávají. Avšak dolehla na mě myšlenka, že až to takhle bude pravidelně, kdy se budeme loučit... Zalekla jsem se toho vnitřního osamění a rozpoložení, které jsem pocítila a se kterými se budu setkávat mnohem častěji a bojím se, že to třeba ani nevyjde, že se třeba něco pokazí, protože nikdy není nic perfektní. Nechci se tím ale trápit teď, když je teprve půlka prázdnin za námi a čeká nás toho ještě hrozně moc, vzhledem k naším plánům.

Mám připravených několik článků, které jsem sepsala v posledních dních, kdy mě chytla neuvěřitelná chuť psát. Netuším však, kdy je zveřejním, nechávám si je do zásoby, aby tady nebylo tak moc prázdno, až tady nebudu moct být. Dnes se ještě chystám pořádně pobrouzdat weheartit. Dnešní článek toho moc nenapoví, jen jsem měla chuť prostě něco napsat. Tak jsem to udělala.

Všem přeji krásný srpen! Užívejte si, co to jde, zatímco můžete! :-*

Summer nights.

2. srpna 2012 v 15:19 | xoxo_Lady
Tumblr_m5kfdpjgsd1qiw9jmo1_500_large

Někdy člověku nezbyde nic jiného, než se přetvařovat. Dokonce i před vlastními přáteli. Pořád je to lepší, než je ztratit úplně.

Půlka prázdnin je za náma a téměř všichni jsou z toho nešťastní. Já to mám ale vždy tak, že už po tom měsíci mi chybí ten denní režim přes rok. Těším se na intr, dokonce tak moc, že kdyby mi teď někdo řekl, že můžu přeskočit tenhle měsíc, udělám to. Protože prostě tak. Chybí mi ta troška lidí, jenž mi za ten rok zůstali věrní, chybí mi mé milované slovenky, večerní koukání se na seriály, každodenní nadávání na nepoživatelnou stravu, na klábosení s vychovatelkami, na procházky po parku, na vysedávání před intrem...

Přesto si léto užívám. A dokonce bych řekla, že jsou to zatím mé nejpěknější prázdniny. Miluju tyhle letní noci, pozdní příchody domů, ty chvíle s ním, ty světlé momenty s mými přáteli... I když je občas nenávidím za to, jací na mě jsou, jak mi dokáži ublížit... nedokážu jim dát sbohem, nemůžu a ani to nejde, vzhledem k tomu, co všechno jsem s nimi prožila. Třeba to bude jednou zase jako dřív. Nemůžu se jich vzdát pro ty chvíle, kdy je všechno v pořádku a já se mezi nimi cítím dobře. Možná je chyba jen ve mě a příliš si to beru, jsem až moc citlivá a uvědomuji si to.

Jen hrát jejich hru - a vše bude v pořádku alespoň navenek.

Ani tak bych však tohle léto nevyměnila. Mám jeho. A také mám ji, tu, které mohu důvěřovat.

Chvilka optimismu.

25. července 2012 v 15:21 | xoxo_Lady
Blue-close-field-text-favim.com-241441_large
Život je tak krátký a lidé příliš hloupí. Proč si tyhle chvíle zatěžovat něčím tak zbytečným. Proč radši nejít a neudělat to, po čem tak dlouho toužíme a co jsme si vždy přáli, než jen sedět a doufat, že se někdy třeba sama od sebe objeví příležitost... Připadá mi, že samotný život je o maličkostech, kterých si málokdo všimne a ještě více málokdo váží. Proč se zabývat všemi těmi velkými věcmi, které nejsou ani tak důležité, jen je za důležité pokládáme a tak je nám to vtloukáno do hlavy? Proč se prostě na chvíli nezastavit, nerozhlédnout se kolem, vypustit z hlavy všechny ty myšlenky a nevšimnout si něčeho malého, jindy tak nepovšimnutelného, něčeho, co nám vykouzlí úsměv na rtech a zanechá otisk v duši?

Není ten život přeci jen krásný?

Tumblr_m7ptkx792c1rrehiso1_500_large

Nějak cítím, že jsem na stálém bodě. A chci na něm zůstat. Konečně jsem našla něco, čeho se jen tak nechci vzdát, i když vím, že jsem příliš mladá na to, aby to tak vydrželo napořád. Jednou se budu muset posunout dál, možná sama, možná s ním. Přesto - teď jsem tady a na ničem jiném nezáleží.

Když se podívám nazpět, o rok, dva roky, nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá. Myslela jsem si, že se mi bortí celý svět, že na ničem jiném nezáleží. Záleží na tolika dalších věcech, na tolika důležitých maličkostech!

Chvilka optimismu? Za to může on, pan optimistický. :-)

Like the roses need the rain.

8. července 2012 v 20:44 | xoxo_Lady
Tumblr_m6pac0hjnq1rua4pso1_500_large
Tento článek bude mít nejspíš tolik kladných slov, kolik ještě neměl žádný můj zápis. Někomu to může přijít příliš zveličené, možná až nezdravé. Já se však ze svých pocitů nutně potřebuji vypsat. Nic netrvá navěky, určitě ani tohle štěstí, já však doufám, že bude trvat co nejdéle. Jak trefně poznamenali rodiče, "nějak se mi poštěstilo a vše mi vychází". Nemohu říci, že vše, nějaké ty maličkosti by potřebovaly doladit, ale to nejdůležitější se mi vyplnilo - jsem šťastná.

Včera odpoledne jsem dorazila ze Slovenska, kde jsem trávila tři dny s několika úžasnými lidmi. Užila jsem si to maximálně a to ze všech stran - neuvěřitelné návaly smíchu, relax, chvilku dobrodružství a strachu při nečekané noční bouřce a nejvíce ze všeho jsem si užila JEHO. A to takovým způsobem, že mi po těch dvou nocích schází mít ho vedle sebe, vědět, že až se probudím, bude to první, na co se podívám, koho se dotknu. Chybí mi už jen ten pocit být s ním, mít jej vedle sebe a vlastnit jej, vědět, že je jen můj. Čekala jsem téměř dva roky. Neskutečně dlouhá doba, zvlášť pro někoho v mých letech. Ale já stále čekala, doufala, přála si, snila. A v neposlední řadě trpěla a trápila se tak moc. Ale stačila chvilka upřímnosti, ztráty kontroly. Člověk by řekl, že to dopadne hrozně, ale ono to je přesně naopak.A já stále nemohu uvěřit.

15964621_d2d8e1b7797977e6b07a8608a127bbb2_xl_large

Nikdy jsem neviděla krásnější místo. Vážně. Nikdy bych neřekla, že něco takového se vyskytuje zrovna tady u nás (tedy na Slovensko, které za "naše" považuji). Je sice pravda, že tam bylo až přehnané množství lidí, ale to byla možná ta jediná chyba společně s tím, že jsem se tam hrozně spálila a musím si každou chvilkou mazat záda, ramena, nohy a břicho, abych si vůbec mohla nějak sednout anebo lehnout. Jezero bylo tak čisté, rozlohou obrovské a voda v něm tak čirá a překrásně modrá, že jsem měla pocit, jako bych se ocitla někde u moře. Hloubka byla sice řádná, i tak jsem si to však nemohla nechat ujít a stejně si celou délku i šířku proplavala. Všude kolem jen překrásně bílé skály, kopce, lesy... nebe čisté a bez jediného mraku. Naprostá dokonalost. Zvlášť v noci. Nikdy nezapomenu na ten pocit. Nikdy jsem se necítila spokojeněji, než když jsem mohla ležet pod širým nebem, obklopená hvězdami, smát se velmi duchaplným debatám, užívat si vodní dýmku a její výbornou vanilkovou a višňovou příchuť a to nejdůležitější, opírat se o jeho rameno. Přesně pro tenhle okamžik jsem žila, očekávala ho a z celého bolavého srdce si jej přála.

Po čtvrtečním zdrcujícím výšlapu jsem se zařekla, že už nikdy nepolezu na skály, jelikož na tohle stavěná asi nejsem. Cesta nahoru dala zabrat, co však bylo nejhorší, byla cesta dolů. Měla jsem sto chutí někam zahodit ty své nepohodlné boty a odpadnout někam stranou. Ale ten výhled a následovný pocit, kdy jsem seděla na samotném vrchu skály, nechávala do sebe narážet silný studený vítr, poslouchala zpěv ptáků, pozorovala tu nádheru pod sebou a lidi, kteří se nahoru teprve šplhali...

Beautiful-free-girl-lake-run-favim.com-440277_large

Jsem z toho neskutečně nadšená, snad nikdy jsem nezažila úžasnější dovolenou. I když to bylo jen na pár dnů, zážitků mám spousty a snad nám vyjde to samé i v srpnu. Ty kouzelné okamžiky byly prostě k nezapomenutí a všichni jsme si to moc užili. I přes příšernou bouřku v noci, následované nutným přespáním v autách (kde se nám všem mimochodem spalo lépe než ve stanech).

Opravdu můžu říci, že jsem momentálně šťastná. Snad tomu nejde ani uvěřit, že zrovna já. Vím, že spoustu lidí v nás nevěří. Ale já ano. On snad také. Tak proč se obracet na ostatní a prosit o přání?

Poslední šance.

25. června 2012 v 18:34 | xoxo_Lady
196118_328398500578511_344475607_n_large
"Další šance nezaručuje vždy šťastný konec. Někdy je to jen příležitost ukončit věci tentokrát správně.."

A já vím, že ať to skončí šťastně anebo správně, s obojím se vyrovnám.

Sometimes goodbye is a second chance.

23. června 2012 v 10:10 | xoxo_Lady
Nekonečný koloběh života. Utíká to hrozně rychle na to, aby si člověk stihl povšimnout všech detailů. Někdy ani nestíhám zaznamenávat ty rychlé změny, jež mě doprovázejí každou minutou. Mění se všechno a neustále, každou chvilkou je něco jinak. Nyní, v tuhle chvíli a poslední dny jsem téměř na správné cestě, řekla bych. Možná jsem teprve na rozcestí, ale můj pohled se upírá k tomu dobrému. Může za to pár lidí, jež se pomalu vrací do mého života, i když si to možná ani nezaslouží, anebo já si to nezasloužím. Ale schází mi v mém životě a já jsem ráda, že se vše navrací do starých kolejí. Dokonce se v mém životě objevila jedna nová osoba a já jsem mco zvědavá, jestli mi to s ní vyjde a nebude překážkou těch pár věcí, kterých se trochu obávám. :-)

Řekla bych, že mám dokonce skvělou náladu. To jsem už dlouho říct nemohla. :-) Jsem však nepoučitelná a za čtvrt minuty se už můžu cítit jinak, ani já sama sebe nedokážu předvídat. Jsem už taková.

Celý rok utekl tak strašně rychle. Říká to každý a já se přidám. Připadá mi, jako bych ten rok snad přeskočila. Budou mi chybět lidé z intru, moc, avšak určitě se s nimi uvidím i přes prázdniny, takže neztrácím hlavu. Bude mi dokonce chybět sám intr, jelikož jsem si příliš navykla tam utíkat před problémy, které si vždy nasolím tady, doma. Ty dva měsíce to snad vydržím a vážně doufám, že nebudu mít potřebu nikam utíkat. :-)

Jak jste spokojeni se svými známkami? Abych popravdě řekla, já jsem navýsost spokojená i přesto, že mě čekají asi tři trojky. Namísto těch dvou čtyřek, co mě čekaly, je to úžasný výsledek, takže jsem plná elánu. Užasle vrtím hlavou nad tím, jak je možné, že já, která měla vždy z naší čtveřice ty nejhorší známky, se teď všem vyrovnala. Kamarádka, která měla na základce samé jedničky, je na tom teď stejně jako já. Ale důležité je, že jsem prospěla. *ňumí*

Vážně ráda bych už dopsala povídku. Jenže to nějak nejde. Anebo jde, ale příliš pomalu. Snažím se všechny ty poznámky a části dát dohromady, ale ještě toho moc chybí a vysvětlování tam je také ještě hodně. Takže netuším, kdy budu moct tuhle kapitolu uzavřít a začít s něčím novým. Snad to bude brzo. :-)

Mimoto, nemůžu si nechat ujít příležitost a nezmínit se o téhle dokonalé a ještě dokonalejší písničce. Má prostě překrásný text a zpěvák má tak nádherný hlas !! Všechny jeho písničky jsou skvělé! :-*

Paradise - when you close your eyes.

11. června 2012 v 11:46 | xoxo_Lady
Nečekaně vás zdravím! :-)
Poslední dny toho bylo hrozně moc, hlavně včerejší brigáda mi vysála dost energie, a když se člověk po tolika hodinách dostane k těm pár papírkům, přijde mu to hrozně málo na to, jak se nadřel. Ne že bych však nebyla vděčná, jsem ráda, že jsem vůbec něco sehnala a i když je to dřina, obskakovat 70 hostů, docela mě to i baví, pokud mi zrovna pod noha nepobíhají dvouleté děti.

Za tento měsíc (a nejen tento) je to tady dost prázdné, avšak co nadělám, na blog píšu pouze když mám náladu, nebudu se do ničeho nutit. Na tenhle týden však přednastavím článek s nějakou hudbou a po víkendu se můžete těšit na jistě nadšený popis koncertu Black Veil Brides, na které jedu do Prahy a nemůžu se dočkat, až je konečně uvidím a uslyším na živo a snad se k nim dostanu i trochu blíž, jelikož tam zase tolik lidí nebude. *zamyšleně pokyvuje hlavou* Snad si budu moct i kousnout ... *ďábelský úsměv*

Školní rok je skoro u konce - no je to možné? Také vám to přijde tak neskutečné? Vždyť ještě minule jsem psala v poslední prázdninový den článek a loučila se s vámi, jak jsem se poprvé chystala na intr. A teď? Tolik se toho změnilo !! Připadá mi, jako by od prvního dne na střední uběhlo teprve pár dní a přitom několik let.

Přikládám svůj nový objev s překrásným hlasem *uhranutě vzdychá při každém vyslovení "paradise"* a s něžným pohledem jeho zelených očí. ♥

Jediná odpověď.

12. května 2012 v 10:34 | xoxo_Lady
"Láska je odpovědí na všechno. Není pouhou abstrakcí, ale skutečnou energií či spektrem energií, které v sobě můžete vytvořit a udržovat."
- Brian L. Weiss; Poselství mistrů

And again, and again, and again ...

6. května 2012 v 22:50 | xoxo_Lady
Tumblr_m3m6fuoicx1qluo0oo1_500_large
























Dobrý večer!:-*
Docela dlouho jsem nenapsala článek s aktuálním děním a dnes mám zrovna chuť plácat nesmysly, které stejně nikoho nezajímají. Alespoň na blogu nebude tak prázdno. :-) Druhý týden, co zůstávám doma až do úterka a já jsem nadmíru spokojená, že můžu prostě jen lenošit, nic nedělat, být doma. Je to úleva, když nastane neděle a já nelítám splašeně po domě a nesháním všemožné věci, bez kterých se na intru prostě neobejdu a přitom je mám celý ten týden hozené v cestovce a ani si na ně nevzpomenu.

Ne že bych si ještě nezvykla. Náhodou, už mi ani tak moc nevadí to nekonečné cestování vlakem, už nejsem smutná, když odjíždím po tom krátkém víkendu a ani nejsem už v pondělí nedočkavá na víkend. Zvykla jsem si na ten chod týdne a docela mi to vyhovuje. Nastaly chvíle, kdy jsem byla šťastná a děkovala za to, že mohu odjet pryč, že se můžu před problémy schovat tak daleko a celý týden přemýšlet nad správným rozhodnutím a zapomenout na problémy, které mě čekají zase až o víkendu. Má to obrovskou výhodu, člověk má kam utéct.
Jsem vlastně ráda, že jsem na internátu, že se můžu osamostatnit, sama se rozhodovat, že se mám na co těšit, až přijedu zase v pátek domů, že nejsem pořád na jednom místě a že si více vážím své rodiny, když s ní takhle jsem jen o víkendech. :-)

Přes týden jsem stále s někým v kontaktu, mám kolem sebe neustále plno lidí a nikdy nejsem úplně sama, takže jsem vážně ráda, když se můžu o víkendu prostě zavřít u sebe v pokoji a být sama. Dost zanedbávám své kamarády a většinou víkendy trávím doma s rodinou, ale mě to tak vyhovuje a že to ostatní nechápou... jejich problém. Já jen vím, že se mi opravdu nikam nechce a nebudu se k tomu nutit. Musím si alespoň o tom víkendu odpočinout od všech těch lidí, jinak bych se zbláznila! :-D

Abych to tedy uvedla na pravou míru, jediné, čemu se celý víkend věnuji, je psaní, sledování oblíbených seriálů, čtení Borůvek , brouzdání po weheartit a hledání nějakých užitečných obrázků k povídce. A jsem naprosto spokojený člověk.

Tumblr_l9u7m5s6av1qcrmn9o1_500_large

Začala jsem sledovat Queer as Folk a jsem tím seriálem tak nadšená, že se od něj nemůžu odtrhnout! Nejdříve jsem si myslela, že mě to nebude bavit a že to bude nějaká trapárna, ale chytlo mě to takřka hned. Neodolatelný Brian, jeho věrný stín Justin, rozkošný syn Gus a ty milostné scény... Asi se od toho už nikdy neodtrhnu! Jsem zvrácený maniak, co je poháněný svými hříšnými chutěmi po homosexuálech! *ďábelský smích*

Jsem ve skvělé náladě, jelikož mi dnes bylo oznámeno, že mě za dva týdny čeká brigáda. Bude to pouze jednorázová výpomoc, ale stejně jsem nadšená, jelikož to přišlo samo od sebe a já se poslední dobou tak moc snažila něco sehnat a najednou, kdy to vůbec nečekám... BUM! Doufám tedy, že nenadělám více škod než užitku, jelikož mám pomáhat servírkám, ale snad to zvládnua jsem nadšená, že si něco vydělám a také, že si to vyzkouším. *nadšeně poskakuje na židli*

Možná bych mohla něco zmínit také o All Time Low, které poslední dny poslouchám pořád dokola a stále nemám dost. Zatím mám stáhnuté jejich dva alba a myslím, že je povýším a stáhnu si další. Nějak mi je jejich hudba vysoce sympatická, skvěle se u ní relaxuje a je taková uvolněná a veselá, což já obvykle moc neholduju takovým stylům.zamilovala. :-*

Myslím, že bych mohla pomalu končit. Jednak tady na mě z poličky žárlivě pokukuje má nejnověji rozečtená kniha, to jak málo se jí tento víkend věnuji. Odložila jsem ji, jelikož je chvílemi složitější, ale já se zase ráda probírám takovými psychologickými výtisky, takže v tom nevidím žádný problém. Kniha se jmenuje Emoční inteligence, kdyby měl někdo zájem, a jejím autorem je Daniel Goleman. Myslím, že už její název dost zaujme. ;-)

Přeji všem pěkné sny!
vaše xoxo_Lady :-*.
 
 

Reklama


Stamps skladiště:
ComScore