|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Miluji a nechávám se unést

Shinedown

18. července 2012 v 17:22 | xoxo_Lady
Shinedown_sd_wallpaper3_1280_large
Už velmi dlouho zde nebyl žádný pořádný článek do rubriky mých milovaných. Dneškem to však napravuji a doufám, že bude stačit toto menší představení skupiny Shinedown. Shinedown je americká rocková skupina z Floridy. Toto seskupení (Brent Smith, Zach Myers, Eric Bass, Barry Kerch) vzniklo v roce 2001 a za jedenáct let stihli vydat 4 úspěšná alba. Nutno dodat, že v Americe jsou považování za jednu z nejpopulárnějších rockových skupin.

Jejich nejnovější album s názvem "Amaryllis" bylo vydáno tento rok na jaře a produkoval ho známý producent Rob Cavallo, který dopomohl na vrchol např. skupinám My Chemical Romance, Paramore či Green Day.

K této skupině jsem se dostala úplnou náhodou a nebude to zase ani tak dlouho. Byl to jeden z posledních dní školy, kdy jsme si ve třídě pouštěli hudbu na plátně a dostalo se také na úžasný a známý hit Second Chance, jenž jste tady na blogu už měli možnost zahlédnout. Můj zájem vzplanul okamžitě. Ve chvíli, kdy jsem zaslechla tu překrásnou smyslnou barvu zpěvákova hlasu, už nebylo pomoci. Od té doby patří tato skupina na samotný vrchol, kde se dělí o první místo na seznamu společně např. s Papa Roach a Linkin Park.

Album "Sound of Madness" jsem si zvlášť oblíbila. Snad na něm neexistuje píseň, která by se mi nelíbila. Zamilovala jsem si prostě všechny a všechny jsou perfektní. "Call me" je však jedna z těch, co zahřeje duši a přitom rozechvěje tělo. Alespoň já ji takto prožívám pokaždé, co ji slyším.

Samotná stejnojmenovkyně a její úžasný energií sršící šarm. Tuhle skladbu mám neuvěřitelně ráda a stejně tak videoklip. Naprosto ničím nenahraditelná hudba a samozřejmě TEN hlas.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem dát normální verzi anebo tu akustickou. Obě jsou úžasné a tato píseň má také velmi emoční videoklip, avšak vybrala jsem si akustickou verzi právě kvůli úžasně znějící kytaře a také proto, že zpěvákův hlas má zde prostě nádhernou atmosféru. Můžu to poslouchat neustále dokola, nikdy mě však nepřestane udivovat, jak moc dokáže jedna píseň.

Rozhodla jsem se pro pouhé tři písně a snad je to výběr dobrý. Rozhodně je z čeho vybírat a věřte, že nejradši bych sem hodila rovnou odkaz na celé album, věřím však tomu, že by se mu hodně z vás vyhlo, tudíž alespoň takto. Snad někoho omámí stejně jako mne a v případě, že ne, snad alespoň trochu zaujme.

Jsem člověk, který je hodně citlivý na to, když zpěvák nedokáže své písně pořádně zazpívat na živo. Dávám si na to dobrý pozor (viz. Lostprophets, jejichž hudbu jsem si zamilovala, ale po tom, co jsem slyšela zpěváka "zpívat" na živo, mě to rychle přešlo). Trochu jsem měla strach si tuto skupinu pustit, jelikož mě už hodně takových zklamalo. Čekala jsem zklamání, také jsem čekala okouzlení. To, co ale přišlo, bylo mnohem víc. Nedokáži si vysvětlit, jak může mít takto nádherný a silný hlas.

Přidávám proto video, kde společně se svým kytaristou předvede singl "Simple Man", jenž má pro zpěváka Brenta a snad i celou skupinu obrovský význam. Zvláštní symboliku má i pro jejich fanoušky, kteří si "Simple Man" nemohou poslechnout často, jen ve výjimečných případech. Mohu vám zaručit, že budete uneseni atmosférou mezi zpěvákem a kytaristou. Je neuvěřitelné, jak krásně si to oba užívají. A já opět musím říct, že jeho hlas je prostě delikátní. A také samotný text písně, jelikož je vážně překrásný a nádherně se poslouchá před spaním - zní jako ukolébavka, jako nějaká malá útěcha, vzpomínka na dětství.

Shinedown_large
106806-shinedown-617_409_large
Shinedown_sd_wallpaper3_1280_large

Ještě před tím, než se rozloučím, se musím pochlubit s něčím, z čehož jsem před malou chvilkou chytla naprostý šok, málem jsem to nerozdýchala a hned na to ukáplo i pár slz. V říjnu tohoto roku míří Shinedown také do Prahy a já všem zaručuji, že tam určitě budu strašit, jelikož takový zážitek si nemohu nechat ujít! :-)

A my se sejdeme opět zanedlouho, snad u dokončeného článku "Heroinového dokumentu" ! ;-)

Nikki Sixx

8. dubna 2012 v 16:24 | xoxo_Lady
Po včerejším asi stopadesátým shlédnutí dokumentu This Is Gonna Hurt jsem se rozhodla, že o něm prostě musím napsat článek! Co by to bylo ale za článek, když většina ani nevíte, kdo Nikki Sixx vůbec je, neustále dokola píšu o "té úžasné knize Nikkiho Sixxe" a o "těch úžasných Sixx:A.M." a vy nemáte ani potuchy, o co a koho jde. Tak mě napadlo článek o This Is Gonna Hurt odložit na později a nejprve vás seznámit s Nikkim Sixxem, v dalším článku vás bude čekat něco málo podrobností o jeho skupině Sixx:A.M a až poté zde zveřejním už dávno napsaný článek o překrásném projektu This Is Gonna Hurt.

Užijte si článek, doufám, že vás alespoň něčím zaujmu a na závěr dodávám, že jsem nečerpala z žádných zdrojů, ale pouze z toho, co jsem se dozvěděla z jeho knihy anebo jinde. Pokud něco není správně anebo jsem se vyjádřila špatně, omluvte mě a upozorněte v komentářích (pokud článek bude číst někdo, kdo o Nikkim ví více než já). Článek doprovází také několik "útržků" z knihy, kterou už bohužel nemám u sebe, a tak jsou napsány tak, jak si je pamatuji, anebo jak jsem vytrhla z kontextu. Také dodávám, že o Mötley Crüe toho také nevím dostatečně, mám v jejich historii obrovské mezery a mám k tomu prostý důvod - tato skupina mě až natolik nezajímá, nejsem fanoušek metalové hudby a nejspíš ani nikdy nebudu - jejich hudba mě až na pár výjimek také vůbec nezaujala (to však nemění nic na tom, že jsou její členové úžasní muzikanti).
_______________________________________________



KDO JE NIKKI SIXX:
Nikki Sixx, rodným jménem Frank Carlton Serafino Ferrana, narozen 11. prosince 1958 v San Jose ve státě Kalifornie, je jeden z nejuznávanějších americký hudebníků, fotograf, módní návrhář, a uznávaný autor dvou bestsselerových knih, celosvětově známý jako zakladatel a basskytarista heavy metalové skupiny Mötley Crüe, jenž je označována jako "skupina s nejhorší pověstí". Jeho osobnost je dříve také známá svými dřívějšími prohřešky, problémy s drogami a dalšími mnoha aférkami.

JEHO ŽIVOT:
Nikki se narodil do neúplné rodiny, vychovávala jej pouze matka, která svou roli však nezvládala tak, jak měla - byla známá svými krátkými známostmi s pochybnými muži. Nikki proto často odjížděl ke svým prarodičům, kteří se poté zhostili jeho péče a Nikki u nich zůstával i několik měsíců. Toto dětství Nikkiho poznamenalo a on tvrdí, že právě tato zanedbaná výchova jeho matky je příčinou jeho stavů úzkosti a psychických poruch, kterými trpěl nejvíce, když se zapletl s drogami. Když se Nikki stal slavným, dlouho se svou matkou nemluvil, i když se snažila s ním navázat kontakt. V knize prozrazuje, že ji nakonec odpustil a nyní s ní má dobrý vztah. Nikkiho babička Nona umřela před několika lety a jeho dědeček přetrvává v jeho životě i nadále. Nikki prohlásil, že mu právě oni nahrazovali rodiče, které jako by nikdy neměl. Jeho vztahy v rodině jsou velmi komplikované, ale tomto článku však není důležité se jimi zaobírat více, proto přejdu k dalším podrobnostem jeho života.

"Máma se mě pokoušela mít ráda, ale pokaždé, když se na scéně objevil nový chlap, začal jsem jí vadit, a tak mě odklidila k babičce a dědovi."

MÖTLEY CRÜE A DROGY:
Píše se rok 1981 a Nikki zakládá společně s Tommy Leem skupinu Mötley Crüe. Popisovat události ve skupině, vztahy, úspěchy i neúspěchy, by bylo příliš zdlouhavé a já toho o této skupině nevím příliš. Jen dodám důležitá fakta, která bychom o Mötley měli vědět. V té době ve skupině účinkovali čtyři členové - Nikki, Tommy Lee, Vince Neil a Mick Mars.
Jejich úspěch byl a je bezpochyby obrovský, ať už ten hudební, anebo ten, který by se dalo nazvat "angažní". Mötley jsou ne nadarmo známí jako "skupina s nejhorší pověstí", jak už jsem výše zmiňovala. Je to jednak proto, že byli na tu dobu (a nutno dodat, že i na tu současnou) příliš výstřední, rádi porušovali pravidla, měli potyčky se zákonem, neposlouchali nikdy a nikoho a byli známí svými výstředními aférami a i jejich nevinné vtípky zabíhaly do krajních mezí. Nikdy nepohrdli alkoholem a snad jako každá podobná skupina často experimentovali s drogami.

Tumblr_m096mevlx91rpu2gao1_500_large

Vince Neil: "V roce 1984 zdemoloval své auto, ve kterém zahynul jeho spolujezdec. Vince si odseděl 18 dní ve vězení namísto 30 a zaplatil tučnou pokutu přes milion dolarů."
Mick Mars: "Plné sklenice na koncertech, ovšem nebývala to voda, ale vodka."
Tommy Lee: "Údajně v roce 1996 znásilnil Pamelu Anderson, za což si pobyl půl roku ve vězení."
- http://motley-czech.com

V knize Nikki mluví o několika situací, kdy brali kokain, ale oproti tomu, co následovalo, to byla jen malá neškodná droga. Když spoluautor Nikkiho knihy "vyslýchal" členy skupiny, manažery a dalších několik lidí, kteří s Mötley v té době pracovali (a také byli na drogách!), shodli se na tom, že oproti tomu, jak dopadl Nikki, na tom byli ostatní velice dobře. Nikki na tom, dle jejich odpovědí, byl ze všech nejhůře a spadl tak hluboko, že už mu žádný z nich nemohl pomoci. "Nikki byl na kokainu a heroinu celé dny a v té době snad nebylo drogy, kterou by nevyzkoušel."

Nebudu popisovat vše, co si Nikki musel prožít, dodávám jen, že toho bylo až příliš na jednoho člověka. Příčinou byl heroin, na kterém se stal závislým a spadl do toho opravdu hluboko. Při čtení jeho deníku jsem jen vrtěla hlavou nad tím, čím vším pod vlivem drog musel procházet - trpěl schízami, paranoiou, halucinacemi, psychickými poruchami... Vrtím jen hlavou a stejně jako si položilo tuto otázku tisíce lidí, i já se ptám: "Jak je možné, že je pořád naživu?"

SMRT NIKKIHO SIXXE:
V roce 1987 se Nikki předávkoval heroinem v hotelovém pokoji a lékaři jej na místě prohlásili za mrtvého. Nikkiho smrt však netrvala dlouho a on se probral na nemocničním lůžku, zmatený a plný dojmů ze své smrti. V knize podrobně popisuje, jak viděl své tělo "z vrchu". Snad ani nemusím říkat, co po svém probuzení tento výstřední muž udělal - prostě vstal a pěšky se vydal domů.

Youngnikkisixx30_large

Ne že by se jeho život ihned zásadně změnil, ale tato zkušenost ho jistě poznamenala a Nikki se opravdu snažil, a i když se mu to moc nedařilo a několikrát sám sebe zklamal, nakonec dal heroinu sbohem. Tato doba byla komplikovaná a rozebírat ji, by nás stálo několik dalších článků. Opravdu porozumět může snad jen čtenář jeho knihy (opět odkazuji na jeho knihu a pokud už vám to leze krkem, prostě si toho nevšímejte).

NIKKIHO NOVÝ A SOUČASNÝ ŽIVOT:
Nikkiho tyto tragické zkušenosti změnily od základů a jeho současný život se tomu předešlému ani v nejmenším nepodobá. Musím až říct, že předtím jím bezpochyby mrhal. "I spent most of my life trying to kill myself and now I wanna live forever."

Mötley Crüe jsou stále na scéně, vystupují, věnují se hudbě, i když už ne v původní sestavě. Nikki se věnuje hudbě nejen s touto skupinou, ale založil svou další skupinu, a dalo by se říci, že je spíš jakýmsi projektem - Sixx:A.M. Skupina byla založena za účelem doprovodit hudbou jeho nejslavnější knihu "The Heroin Diaries", jenž jsem zde už tolikrát zmínila a ještě se jí budu věnovat. Tato skupina však nezůstala jen u původního účelu, ale nadále pokračuje ve své kariéře a mají v zásluze nejen hudební projekty, ale i jiné, o kterých si povíme v dalším článku, který se bude dopodrobna věnovat právě Sixx:A.M.

Kromě těchto činností se však Nikki věnuje svým čtyřem dětem - třem synům a jedné holčičce. Jak řekli jeho přátelé a známí, Nikki je přímo ukázkovým otcem a svým dětem dává lásku a péči, které se mu od jeho rodičů nikdy nedostalo.

Tumblr_lgesexizrj1qedd2io1_500_large

Jak se dozvíte později, Nikki si nyní velmi váží svého života, inspiruje se jím a snaží se z něj vytěžit co možná nejvíce. Zdá se, že léta, kdy byl drogově závislý a zabíjel sám sebe, jsou tou nejlepší očistnou kůrou pro jeho osobu. Dostalo se mu mnoho zkušeností, které nyní může využít a on sám prohlašuje, že jej inpiruje právě život, ne smrt, jak by si někteří mohli myslet - i když ta mu ukázala, jak si svého života vážit a udělala z něj jiného a lepšího člověka.

"Most people think that most inpiring me a death. I talk a lot about death... I have died. I´d come back... but I´m not inspired by death at all... I´m inspire by LIFE."

Tumblr_m121kx2s9p1rnmty3o1_500_large

DJ Ashba :)

15. března 2012 v 17:00 | xoxo_Lady
Jeden z nejpřitažlivějších mužů planety, DJ Ashba, jehož kytarová hra je smyslná a vášnivá jako samotný sex.
Nelze mu odolat.

Sladká porcelánová panenka.

15. února 2012 v 12:09 | xoxo_Lady
Billy? My sweet princess?:-* I miss you so much and I really need you in my fucking life!! It´s too hard without YOU! I hate the time when you´re not that Billy who we knew. I´m loosing my hope!! Where is every part of the old Billy? Please, do someting about it! I DON´T WANT TO LOOSE YOU FOREVER!:(
Tumblr_l9nbfackcz1qd7rvdo1_500_large
Tumblr_luy5j7ef6c1qm7azpo1_500_large
Tumblr_lu3q3c8ige1r4sl83o1_500_large

Stuntman Bill :-)

30. prosince 2011 v 17:00 | xoxo_Lady
Musím sem dát jedno sice krátké, zato úžasně rozkošné video, které mě tak strašně potěšilo! Miluju ty dva šílené osly, zbožňuju tu Billovu dětinskost a co na tomhle videu miluju úplně nejvíc, je, že mezi sebou mluví německy!
Sajü? Není to úplně ztracené!;-)
Zabijí mě ten Tomův smích, je tak podobný Billovu!

Twin tattoo.

25. prosince 2011 v 8:00 | xoxo_Lady
Přeji všem pěkné brzké ráno!:-) Ne že bych vstávala tak brzo, článek je přednastavený ze včerejška. Píšu, protože se s Vámi chci podělit o věc, na kterou čekám už tak strašně dlouho! Bill včera potvrdil, že jeho nové tetování je dvojčecí, takže logicky jej má i Tom. Mám z toho hroznou radost! Přesto všechno, jak Tom neustále prohlašoval, že si tetování nenechá udělat, věděla jsem, že ho Bill přemluví.
Ještě pořád nevíme, co si nechali vytetovat, ale podle videa, které zveřejnili právě včera, můžeme vidět, že je na ruce. Asi to nebude na části ruky, kde jej chci já, ale i tak mě to potěšilo. A zrovna na levou - takže už vím, na kterou si ho dám!:-)
Asi bych zemřela, kdyby se ukázalo, že si nechali vytetovat to, co chci já. Možné to je, ale ta možnost má tak jedno procento.
animace by herzbeben

Goodbye tour.

3. prosince 2011 v 12:30 | xoxo_Lady
Dobré odpoledne!:-)
Jelikož Mirovo Goodbye turné pomalu končí, je načase, abych vybrala pár videí a něco málo o tom napsala. Je dost překvapivé, že jsem ani na jednom koncertu z turné nebyla, i když jsem mohla a už jsem měla zajištěný jak odvoz, tak jsem to měla od rodičů dovolené. Proč jsem tedy nešla? Z principu.
Většina z vás o tom určitě neví, ani jsem vás nestihla informovat, i když jsem chtěla napsat nějaký ten "rozlučkový" článek, nakonec z toho sešlo, protože bych nedokázala přesně popsat to, co jsem chtěla a co vůči tomuto cítím.
Goodbye tour - dost neobvyklý název a Miro tajuplně naznačoval, že pro nás má překvapení. Po tom, co jsem se tohle "překvapení" dozvěděla, mě přešla veškerá chuť na jejich koncert jít a to nejen kvůli sobě, ale také kvůli kamarádce, kterou to ranilo mnohem více než mě.
Co více mě štve, je jejich "úžasná" webmasterka, která se s prominutím "narve" všude, dělá se strašně zajímavou a přitom ani po několika měsících není schopna na ty svoje oficiální stránky napsat ani dva slova o tom, že by odešel některý z členů Rosemaid, natož, že přijali do skupiny nového. Potkat ji někde, asi jí urvu hlavu, jak šíleně mi leze na nervy. To, že se jaksi "dostala" do manage týmu Rosemaid a sbalila zpěváka českých "Sušenek", ještě neznamená, že se musí vecpat i na pódium The Paranoid a to dokonce i se svou drahou kamarádkou, či co to je za osobu. Kdyby uměla tancovat, budiž, ale poskakovat jim na scéně jako nakopnutá a nadopovaná koza...
Ale nebudu se rozčilovat. Zpět k tématu.

Před několika týdny se na facebooku bubeníka Jara Žiga objevila zpráva, ve které potvrdil, že odchází ze skupiny. Bohužel mu už neprodloužili odklad ve škole v Dublinu, a tak mu nezbývalo nic jiného, než se vrátit do školy a skončit ve skupině.
Ve chvíli, kdy jsem se to dozvěděla, se mi nahrnuly do očí slzy a nebyla jsem schopná tomu uvěřit. Možná vám t přijde přehnané, ale já jsem se s tím člověkem setkala, mluvila jsem s ním, smála jsem se s ním... Všechny členy Rosemaid mám hrozně moc ráda a teď, když už tam není Jaro... bez něj to nejsou Rosemaid. Každý člen má něco "svého", podle čeho by jej pravá fanynka poznala na sto honů. U Jara to bylo vyvádění při bubnování, poskakování s paličkama jako "růžkama". Je to strašně charismatický, milý a vtipný člověka já ho mám strašně moc ráda. Teď nám zbyly jen společné fotky. Ale co se dá dělat.
Nový bubeník mi je neskutečně nesympatický, už na pohled mi připadá hrozně nafoukaný a sebevědomý a to většinou nerada lidi soudím podle prvního dojmu. Jsem si jistá, že jeho nebudu nikdy brát jako člena Rosemaid!

Meine vergessene Kinder.

13. listopadu 2011 v 11:53 | xoxo_Lady
5544196129_7d85f0b13a_b_large
Včera jsem se po dlouhé době podívala na DVD Zimmer 483. Proto tady po čase přidávám zase jeden článek o Tokio Hotel. Naprosto mě včera dostaly videa těch pomalejších písní. Například nádherná balada našich dvojčátek - ale o tom až někdy příště. Dnes jsem se rozhodla věnovat článek nádherné Vergessene Kinder.
Možná to bylo tím, že jsem videa viděla po opravdu dlouhé době, možná tím, že právě tahle skladba se řadí mezi ty, které dokáží sebrat dech vždy.

Cítite to? Tu napjatou atmosféru, netrpělivé očekávání. Snad až poselské ticho a tma, doprovázené křikem, povzbuzováním a zvukem sílicího vichru. A pak to přijde... moment, kdy se zastavilo srdce snad každé fanynce. První tóny Tomovy kytary. Působí na mě tak silně, že nejsem schopná popsat všechny ty neutuchající pocity, které ve mně vyvolává. Oslnivé světlo reflektoru, počáteční melodie, jenž vykouzlil něžnými doteky strun. Tom se sklopenou hlavou, naprosto soustředěným výrazem, zavřenýma očima, hladíc svou kytaru, za ním zvedající se bělostný dým...
Hraje na příchod svého bratra. Jak nádherně vážní oba jsou, jak prožívají každičkou vteřinu. Billy, klečící na pódiu, s tváří ozářenou reflektory. A jeho hlas... tak procítěný, hluboký, jeho slova. Jeho lesknoucí se oči.
Jak silné emoce prožívám při této chvíli.
A pak nával hlasitých, až zlostných tónů. A znovu nastane klid, jako po bouři. Jen oříškové oči, hledící smutně kdesi do dáli, setmění, utichnutí. Další pochod. Jako pochod k oltáři, kde se modlí svým nádherným hlasem za všechny zapomenuté děti.

Úžasná je i jeho "hra" s fanoušky. Ten ohlušující křik a jeho šťastný výraz! Jeho překvapené vykulené oči a otevřená ústa po první salvě křiku! A jak je nenasytný po dalším!

5713139733_50d7a6ec49_b_large
5544255261_77143c41cb_b_large

Myslím, že pro dnešek by to stačilo. Zkrátka a jednoduše - nikoho nemiluju více!:-* Možná Vám připadá, že dávám přednost twins. Určitě to tak vypadá, popisuju jen je, vyjadřuji se jen k nim, jsem očarovaná jen z nich... Ale není to tím, že by pro mne Tokio Hotel znamenali jen oni dva. Naše zlaté Géčka pro mě znamenají stejně hodně jako twins, bez nich by to přece nebyli Tokio Hotel! Jen mé srdce prostě více bije pro tyhle dva miláčky. Nevím, čím to je, prostě si mě získali a už se to nejspíš nikdy nezmění!:-*
Tímto článkem se s Vámi také loučím, do půl čtvrté mě tady ještě máte, pak utíkám na vlak. Ale už ve středu budu zpátky a budu se na Vás moc těšit!:-*
vaše xoxo_Lady :-*.

Alien´s best fan army

5. listopadu 2011 v 11:05 | xoxo_Lady
Už jste to slyšeli?:-) Aliens to opět zvládli! Vyhráli jsme "Best fan army"!
Mám z toho hroznou radost, i když souhlasím s názorem Saju, že je trochu nespravedlivé za ně hlasovat, když vlastně neudělali nic nového, zato ostatní interpreti makali třeba celý rok a zasloužili by si to více. Stejně jsem ale nemohla nehlasovat a neradovat se. Přece jenom, jsem moc ráda, že navzdory tomu všemu jsme pořád ještě pořádně silná armáda fanoušků. Aliens jsou zkrátka neporazitelní!
Ale co mě zamrzelo, je, že se na předávání cen kluci neukázali, i když to bylo v LA a oni tam teď nejspíš jsou. Mohli se na tu novou aplikaci (kterou stejně většina fanoušků nikdy mít nebude) vykašlat a místo toho si zajít pro cenu, no ne?
Ale video s poděkováním mě dostalo. Ty halloweenské masky a jak se smějou... zlatíčka. Jde vidět, že je výhra hodně potěšila! A opět klasika- Bill si to zase okecá všechno sám, Tom mu to odkývá, na konci přidá poděkování.:D No já už z nich nemůžu. Být Tomem, tak mu tu pusu zalepím. Divím se, že s Billem vydržel tak dlouho, on to musí být pěkný záhul!:D Animace jsem si "vypůjčila" od Majky, prostě jsem nemohla odolat!
Kdo by chtěl, odkaz na děkovné video, zde.

Nobody wants me.

30. října 2011 v 13:28 | xoxo_Lady
Tumblr_ltue4apnxc1qg9odvo1_500_large



















Dobré odpoledne!:) Znovu ztrácím nervy a to jsem ještě před chvilkou měla dobrou náladu. Spiknutí pokračuje, stačila jedna smska, která mě informovala o tom, co kdo o mě zase řekl a je mi z těch pomluv špatně. Už jsem si myslela, že to bude v pohodě, že tímhle to končí. Zřejmě ne, ale ať si klidně pomlouvají, stejně za pár hodin odjíždím. To je snad poprvé, co se tak moc těším, až budu pryč. Ještě že jedu tak daleko! Díky za těch 159 kilometrů!

Vsadila jsem na mé miláčky, kteří mě dokážou vždy uklidnit. Alespoň nebudu myslet na nic jiného.
Před několika dny jsem natrefila na jedno video, jehož autorkou je 24letá Mischaven, kterou hledám už tak dlouho, jelikož si změnila jméno youtube kanálu. Její videa zbožňuju! Její video s názvem "Nobody wants me", mě rozesmutnilo a zároveň dojalo. Je reálné, pravdivé a... přiznejme si to, i tohle je možnost, proč se kluci odebrali do ústraní.

Billy je překrásná osoba a mě vždy dojme, jak krásně dokáže mluvit o pravé lásce, jak pořád čeká a nenechá si do toho od nikoho mluvit. Takový náš andílek♥, který stále tu svou pravou lásku nepotkal, i když mu to tolik lidí přeje a já mezi ně samozřejmě patřím. Z celého srdce mu to přeji, protože on si to zaslouží! A právě proto jsem se rozhodla napsat článek s tématem "Nobody wants me".

Teď bych vám ale chtěla ukázat ještě jedno úžasné, dechberoucí a prostě dokonalé video Mischaven. Bohužel není pro každého, spíš pro nás, twincestní hříšníky, ale klidně se můžou mrknout i ostatní, rozšířit si obzory.;D

Pro dnešek už to bude vše. Zbývá mi jen se s Vámi rozloučit, ale samozřejmě Vás přijdu navštívit i přes týden, pokusím se.;) Mějte se krásně, užijte si nedělní odpoledne!:-)
A snad mohu mít ještě jednu prosbu. Pokud nemáte jiného favorita v O Music Awards, hlasujte pro Tokio Hotel, zde.:-) Hlasovat musíte pomocí facebooku, takže se stačí přihlásit a hodit jim tam pár hlasů.
vaše xoxo_Lady :-*
 
 

Reklama


Stamps skladiště:
ComScore