|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Červenec 2012

Then you can be free.

27. července 2012 v 19:55 | xoxo_Lady |  Zaujalo mě
Není to tak dlouho, co jsem do menu k aktuálním odkazům přidala nový link. A jelikož mám potřebu o tomto videu dát vědět víc, rozhodla jsem se napsat i stručný článek. Jedná se o krátký gay film s velmi jednoduchým dějem a jeho v dnešní době také nijak originální problematikou. Avšak právě ta jednoduchost nás zavede k možnému zalíbení. Pobízí k němu snad také nevinnost a nezkaženost, jež můžeme spatřit v hnědovlasém chlapci. Zakončení i slova chápavého utěšitele vytvoří na tváři úsměv a lehce zahřejí na duši. Samozřejmě i samotné prostředí dodává celému příběhu pěknou atmosféru. Zbývá mi tedy jen říci - užijte si tuto jistě jen malou část příběhu, jež jistě bude mít mnoho dalších zakoutí i úsvitů, o kterých už však ví jen oni sami.


Chvilka optimismu.

25. července 2012 v 15:21 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Blue-close-field-text-favim.com-241441_large
Život je tak krátký a lidé příliš hloupí. Proč si tyhle chvíle zatěžovat něčím tak zbytečným. Proč radši nejít a neudělat to, po čem tak dlouho toužíme a co jsme si vždy přáli, než jen sedět a doufat, že se někdy třeba sama od sebe objeví příležitost... Připadá mi, že samotný život je o maličkostech, kterých si málokdo všimne a ještě více málokdo váží. Proč se zabývat všemi těmi velkými věcmi, které nejsou ani tak důležité, jen je za důležité pokládáme a tak je nám to vtloukáno do hlavy? Proč se prostě na chvíli nezastavit, nerozhlédnout se kolem, vypustit z hlavy všechny ty myšlenky a nevšimnout si něčeho malého, jindy tak nepovšimnutelného, něčeho, co nám vykouzlí úsměv na rtech a zanechá otisk v duši?

Není ten život přeci jen krásný?

Tumblr_m7ptkx792c1rrehiso1_500_large

Nějak cítím, že jsem na stálém bodě. A chci na něm zůstat. Konečně jsem našla něco, čeho se jen tak nechci vzdát, i když vím, že jsem příliš mladá na to, aby to tak vydrželo napořád. Jednou se budu muset posunout dál, možná sama, možná s ním. Přesto - teď jsem tady a na ničem jiném nezáleží.

Když se podívám nazpět, o rok, dva roky, nechápu, jak jsem mohla být tak hloupá. Myslela jsem si, že se mi bortí celý svět, že na ničem jiném nezáleží. Záleží na tolika dalších věcech, na tolika důležitých maličkostech!

Chvilka optimismu? Za to může on, pan optimistický. :-)

Blue Paradise

20. července 2012 v 13:26 | xoxo_Lady |  Novinky

Zaplnila jsem plochu tolika součástkami, nepotřebnými kousky, nepoužitými obrázky... Přesto jsem nakonec jeden vybrala. Jedná se o ten téměř nejjednodušší, tak jako vždy. V jednoduchosti je krása, nyní ale nedokáži posoudit, nakolik jsem spokojená, jelikož mě zaslepuje jediná věc. To foto mi nedalo spát a to myslím naprosto vážně. Mám ho na tapetě mobilu, PC, dokonce i na zdi vedle postele se mi uhnízdilo. A teď je i tady. Co vše nedokáže! Straší mě na každém kroku a já stejně nemám dost. Takže příjemné varování - je vysoce návykové !! :-) O co se jedná? To snad už všichni tuší... stačí pohlédnout o malinko výš, nelze to přehlédnout. Ne z ledajakého důvodu pojmenováno Blue Paradise. Ráj je to opravdový, nefalšovaný. A o modrosti toho subjektu Vás už přesvědčovat snad také nemusím. Pokud jste to už stihli vydýchat (což já vážně ještě ne, času dost!) dovolte mi, abych Vám představila další modrý subjekt, jenž mě potkal na cestě za novým designem. Je stejně dokonalý, omamující a samozřejmě modrý. Vítejte v opravdovém ráji.


Ale zpět k designu - opravdu jsem se moc snažila o něco světlejšího a ze začátku to vypadalo docela slibně. Pak se to však zvrtlo. Kdo za to může? Samozřejmě že ti dva modráskové! ;-) Takže se stížnostmi klepejte na dveře napravo. ;-) Aby jim to náhodou nebylo líto, musím zmínit i ty ostatní obrázky. Ty se mi také líbily. Ne tak moc, šíleně a nevyrovnaně jako dva modráskové, ale zkrátka se mi líbily. Tak proč ne? :-)

Říkejte tomu něčemu neidentifikovatelnému, jak jen chcete, třeba i Blue Paradise ...

Shinedown

18. července 2012 v 17:22 | xoxo_Lady |  Miluji a nechávám se unést
Shinedown_sd_wallpaper3_1280_large
Už velmi dlouho zde nebyl žádný pořádný článek do rubriky mých milovaných. Dneškem to však napravuji a doufám, že bude stačit toto menší představení skupiny Shinedown. Shinedown je americká rocková skupina z Floridy. Toto seskupení (Brent Smith, Zach Myers, Eric Bass, Barry Kerch) vzniklo v roce 2001 a za jedenáct let stihli vydat 4 úspěšná alba. Nutno dodat, že v Americe jsou považování za jednu z nejpopulárnějších rockových skupin.

Jejich nejnovější album s názvem "Amaryllis" bylo vydáno tento rok na jaře a produkoval ho známý producent Rob Cavallo, který dopomohl na vrchol např. skupinám My Chemical Romance, Paramore či Green Day.

K této skupině jsem se dostala úplnou náhodou a nebude to zase ani tak dlouho. Byl to jeden z posledních dní školy, kdy jsme si ve třídě pouštěli hudbu na plátně a dostalo se také na úžasný a známý hit Second Chance, jenž jste tady na blogu už měli možnost zahlédnout. Můj zájem vzplanul okamžitě. Ve chvíli, kdy jsem zaslechla tu překrásnou smyslnou barvu zpěvákova hlasu, už nebylo pomoci. Od té doby patří tato skupina na samotný vrchol, kde se dělí o první místo na seznamu společně např. s Papa Roach a Linkin Park.

Album "Sound of Madness" jsem si zvlášť oblíbila. Snad na něm neexistuje píseň, která by se mi nelíbila. Zamilovala jsem si prostě všechny a všechny jsou perfektní. "Call me" je však jedna z těch, co zahřeje duši a přitom rozechvěje tělo. Alespoň já ji takto prožívám pokaždé, co ji slyším.

Samotná stejnojmenovkyně a její úžasný energií sršící šarm. Tuhle skladbu mám neuvěřitelně ráda a stejně tak videoklip. Naprosto ničím nenahraditelná hudba a samozřejmě TEN hlas.

Dlouho jsem přemýšlela, jestli sem dát normální verzi anebo tu akustickou. Obě jsou úžasné a tato píseň má také velmi emoční videoklip, avšak vybrala jsem si akustickou verzi právě kvůli úžasně znějící kytaře a také proto, že zpěvákův hlas má zde prostě nádhernou atmosféru. Můžu to poslouchat neustále dokola, nikdy mě však nepřestane udivovat, jak moc dokáže jedna píseň.

Rozhodla jsem se pro pouhé tři písně a snad je to výběr dobrý. Rozhodně je z čeho vybírat a věřte, že nejradši bych sem hodila rovnou odkaz na celé album, věřím však tomu, že by se mu hodně z vás vyhlo, tudíž alespoň takto. Snad někoho omámí stejně jako mne a v případě, že ne, snad alespoň trochu zaujme.

Jsem člověk, který je hodně citlivý na to, když zpěvák nedokáže své písně pořádně zazpívat na živo. Dávám si na to dobrý pozor (viz. Lostprophets, jejichž hudbu jsem si zamilovala, ale po tom, co jsem slyšela zpěváka "zpívat" na živo, mě to rychle přešlo). Trochu jsem měla strach si tuto skupinu pustit, jelikož mě už hodně takových zklamalo. Čekala jsem zklamání, také jsem čekala okouzlení. To, co ale přišlo, bylo mnohem víc. Nedokáži si vysvětlit, jak může mít takto nádherný a silný hlas.

Přidávám proto video, kde společně se svým kytaristou předvede singl "Simple Man", jenž má pro zpěváka Brenta a snad i celou skupinu obrovský význam. Zvláštní symboliku má i pro jejich fanoušky, kteří si "Simple Man" nemohou poslechnout často, jen ve výjimečných případech. Mohu vám zaručit, že budete uneseni atmosférou mezi zpěvákem a kytaristou. Je neuvěřitelné, jak krásně si to oba užívají. A já opět musím říct, že jeho hlas je prostě delikátní. A také samotný text písně, jelikož je vážně překrásný a nádherně se poslouchá před spaním - zní jako ukolébavka, jako nějaká malá útěcha, vzpomínka na dětství.

Shinedown_large
106806-shinedown-617_409_large
Shinedown_sd_wallpaper3_1280_large

Ještě před tím, než se rozloučím, se musím pochlubit s něčím, z čehož jsem před malou chvilkou chytla naprostý šok, málem jsem to nerozdýchala a hned na to ukáplo i pár slz. V říjnu tohoto roku míří Shinedown také do Prahy a já všem zaručuji, že tam určitě budu strašit, jelikož takový zážitek si nemohu nechat ujít! :-)

A my se sejdeme opět zanedlouho, snad u dokončeného článku "Heroinového dokumentu" ! ;-)

"Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi."

16. července 2012 v 13:08 | xoxo_Lady |  Prohlídka galerie
"Řekni mi, co čteš, a já ti povím, kdo jsi."
- anglické přísloví

Tumblr_m3a8qa5rzv1qkplsco1_500_large_large
Tumblr_lyvauqqx6p1qd3wdoo1_500_large
Tumblr_m78axmgmkm1rptk3mo1_500_large
Tumblr_m6fhn9l8lx1rzjxmbo1_500_large

Like the roses need the rain.

8. července 2012 v 20:44 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tumblr_m6pac0hjnq1rua4pso1_500_large
Tento článek bude mít nejspíš tolik kladných slov, kolik ještě neměl žádný můj zápis. Někomu to může přijít příliš zveličené, možná až nezdravé. Já se však ze svých pocitů nutně potřebuji vypsat. Nic netrvá navěky, určitě ani tohle štěstí, já však doufám, že bude trvat co nejdéle. Jak trefně poznamenali rodiče, "nějak se mi poštěstilo a vše mi vychází". Nemohu říci, že vše, nějaké ty maličkosti by potřebovaly doladit, ale to nejdůležitější se mi vyplnilo - jsem šťastná.

Včera odpoledne jsem dorazila ze Slovenska, kde jsem trávila tři dny s několika úžasnými lidmi. Užila jsem si to maximálně a to ze všech stran - neuvěřitelné návaly smíchu, relax, chvilku dobrodružství a strachu při nečekané noční bouřce a nejvíce ze všeho jsem si užila JEHO. A to takovým způsobem, že mi po těch dvou nocích schází mít ho vedle sebe, vědět, že až se probudím, bude to první, na co se podívám, koho se dotknu. Chybí mi už jen ten pocit být s ním, mít jej vedle sebe a vlastnit jej, vědět, že je jen můj. Čekala jsem téměř dva roky. Neskutečně dlouhá doba, zvlášť pro někoho v mých letech. Ale já stále čekala, doufala, přála si, snila. A v neposlední řadě trpěla a trápila se tak moc. Ale stačila chvilka upřímnosti, ztráty kontroly. Člověk by řekl, že to dopadne hrozně, ale ono to je přesně naopak.A já stále nemohu uvěřit.

15964621_d2d8e1b7797977e6b07a8608a127bbb2_xl_large

Nikdy jsem neviděla krásnější místo. Vážně. Nikdy bych neřekla, že něco takového se vyskytuje zrovna tady u nás (tedy na Slovensko, které za "naše" považuji). Je sice pravda, že tam bylo až přehnané množství lidí, ale to byla možná ta jediná chyba společně s tím, že jsem se tam hrozně spálila a musím si každou chvilkou mazat záda, ramena, nohy a břicho, abych si vůbec mohla nějak sednout anebo lehnout. Jezero bylo tak čisté, rozlohou obrovské a voda v něm tak čirá a překrásně modrá, že jsem měla pocit, jako bych se ocitla někde u moře. Hloubka byla sice řádná, i tak jsem si to však nemohla nechat ujít a stejně si celou délku i šířku proplavala. Všude kolem jen překrásně bílé skály, kopce, lesy... nebe čisté a bez jediného mraku. Naprostá dokonalost. Zvlášť v noci. Nikdy nezapomenu na ten pocit. Nikdy jsem se necítila spokojeněji, než když jsem mohla ležet pod širým nebem, obklopená hvězdami, smát se velmi duchaplným debatám, užívat si vodní dýmku a její výbornou vanilkovou a višňovou příchuť a to nejdůležitější, opírat se o jeho rameno. Přesně pro tenhle okamžik jsem žila, očekávala ho a z celého bolavého srdce si jej přála.

Po čtvrtečním zdrcujícím výšlapu jsem se zařekla, že už nikdy nepolezu na skály, jelikož na tohle stavěná asi nejsem. Cesta nahoru dala zabrat, co však bylo nejhorší, byla cesta dolů. Měla jsem sto chutí někam zahodit ty své nepohodlné boty a odpadnout někam stranou. Ale ten výhled a následovný pocit, kdy jsem seděla na samotném vrchu skály, nechávala do sebe narážet silný studený vítr, poslouchala zpěv ptáků, pozorovala tu nádheru pod sebou a lidi, kteří se nahoru teprve šplhali...

Beautiful-free-girl-lake-run-favim.com-440277_large

Jsem z toho neskutečně nadšená, snad nikdy jsem nezažila úžasnější dovolenou. I když to bylo jen na pár dnů, zážitků mám spousty a snad nám vyjde to samé i v srpnu. Ty kouzelné okamžiky byly prostě k nezapomenutí a všichni jsme si to moc užili. I přes příšernou bouřku v noci, následované nutným přespáním v autách (kde se nám všem mimochodem spalo lépe než ve stanech).

Opravdu můžu říci, že jsem momentálně šťastná. Snad tomu nejde ani uvěřit, že zrovna já. Vím, že spoustu lidí v nás nevěří. Ale já ano. On snad také. Tak proč se obracet na ostatní a prosit o přání?

Stamps skladiště:
ComScore