|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Květen 2012

3:00

26. května 2012 v 16:06 | xoxo_Lady |  Hudební dýchánky
Text, který mě neskutečně chytil za srdce.

Úžasná je tato píseň, tato skupina a jejich koncerty, jejichž atmosféra je úžasně chaotická, bouřlivá a nezapomenutelná - jak můžete vidět na samotném videu.


Jediná odpověď.

12. května 2012 v 10:34 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
"Láska je odpovědí na všechno. Není pouhou abstrakcí, ale skutečnou energií či spektrem energií, které v sobě můžete vytvořit a udržovat."
- Brian L. Weiss; Poselství mistrů

And again, and again, and again ...

6. května 2012 v 22:50 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tumblr_m3m6fuoicx1qluo0oo1_500_large
























Dobrý večer!:-*
Docela dlouho jsem nenapsala článek s aktuálním děním a dnes mám zrovna chuť plácat nesmysly, které stejně nikoho nezajímají. Alespoň na blogu nebude tak prázdno. :-) Druhý týden, co zůstávám doma až do úterka a já jsem nadmíru spokojená, že můžu prostě jen lenošit, nic nedělat, být doma. Je to úleva, když nastane neděle a já nelítám splašeně po domě a nesháním všemožné věci, bez kterých se na intru prostě neobejdu a přitom je mám celý ten týden hozené v cestovce a ani si na ně nevzpomenu.

Ne že bych si ještě nezvykla. Náhodou, už mi ani tak moc nevadí to nekonečné cestování vlakem, už nejsem smutná, když odjíždím po tom krátkém víkendu a ani nejsem už v pondělí nedočkavá na víkend. Zvykla jsem si na ten chod týdne a docela mi to vyhovuje. Nastaly chvíle, kdy jsem byla šťastná a děkovala za to, že mohu odjet pryč, že se můžu před problémy schovat tak daleko a celý týden přemýšlet nad správným rozhodnutím a zapomenout na problémy, které mě čekají zase až o víkendu. Má to obrovskou výhodu, člověk má kam utéct.
Jsem vlastně ráda, že jsem na internátu, že se můžu osamostatnit, sama se rozhodovat, že se mám na co těšit, až přijedu zase v pátek domů, že nejsem pořád na jednom místě a že si více vážím své rodiny, když s ní takhle jsem jen o víkendech. :-)

Přes týden jsem stále s někým v kontaktu, mám kolem sebe neustále plno lidí a nikdy nejsem úplně sama, takže jsem vážně ráda, když se můžu o víkendu prostě zavřít u sebe v pokoji a být sama. Dost zanedbávám své kamarády a většinou víkendy trávím doma s rodinou, ale mě to tak vyhovuje a že to ostatní nechápou... jejich problém. Já jen vím, že se mi opravdu nikam nechce a nebudu se k tomu nutit. Musím si alespoň o tom víkendu odpočinout od všech těch lidí, jinak bych se zbláznila! :-D

Abych to tedy uvedla na pravou míru, jediné, čemu se celý víkend věnuji, je psaní, sledování oblíbených seriálů, čtení Borůvek , brouzdání po weheartit a hledání nějakých užitečných obrázků k povídce. A jsem naprosto spokojený člověk.

Tumblr_l9u7m5s6av1qcrmn9o1_500_large

Začala jsem sledovat Queer as Folk a jsem tím seriálem tak nadšená, že se od něj nemůžu odtrhnout! Nejdříve jsem si myslela, že mě to nebude bavit a že to bude nějaká trapárna, ale chytlo mě to takřka hned. Neodolatelný Brian, jeho věrný stín Justin, rozkošný syn Gus a ty milostné scény... Asi se od toho už nikdy neodtrhnu! Jsem zvrácený maniak, co je poháněný svými hříšnými chutěmi po homosexuálech! *ďábelský smích*

Jsem ve skvělé náladě, jelikož mi dnes bylo oznámeno, že mě za dva týdny čeká brigáda. Bude to pouze jednorázová výpomoc, ale stejně jsem nadšená, jelikož to přišlo samo od sebe a já se poslední dobou tak moc snažila něco sehnat a najednou, kdy to vůbec nečekám... BUM! Doufám tedy, že nenadělám více škod než užitku, jelikož mám pomáhat servírkám, ale snad to zvládnua jsem nadšená, že si něco vydělám a také, že si to vyzkouším. *nadšeně poskakuje na židli*

Možná bych mohla něco zmínit také o All Time Low, které poslední dny poslouchám pořád dokola a stále nemám dost. Zatím mám stáhnuté jejich dva alba a myslím, že je povýším a stáhnu si další. Nějak mi je jejich hudba vysoce sympatická, skvěle se u ní relaxuje a je taková uvolněná a veselá, což já obvykle moc neholduju takovým stylům.zamilovala. :-*

Myslím, že bych mohla pomalu končit. Jednak tady na mě z poličky žárlivě pokukuje má nejnověji rozečtená kniha, to jak málo se jí tento víkend věnuji. Odložila jsem ji, jelikož je chvílemi složitější, ale já se zase ráda probírám takovými psychologickými výtisky, takže v tom nevidím žádný problém. Kniha se jmenuje Emoční inteligence, kdyby měl někdo zájem, a jejím autorem je Daniel Goleman. Myslím, že už její název dost zaujme. ;-)

Přeji všem pěkné sny!
vaše xoxo_Lady :-*.

Recenze: Imaginární lásky

2. května 2012 v 14:00 | xoxo_Lady |  Recenzuji a hodnotím

Imaginární lásky / Amours imaginaires
Režie: Xavier Dolan
(2010)

Velmi zajímavý - takto stručně hodnotím snímek tohoto mladého francouzského režiséra Xaviera Dolana. Pokud bych měla být upřímná (což v tomto článku jistě budu), vlastně ani nevím, co si o tom mám myslet a jestli hodnotit kladně anebo vlastně záporně. Možná tohle je způsob, jakým se snaží Xavier Dolan zaujmout. Ne každému tento způsob sedne, ale nutno podotknout, že zaujmout umí rozhodně. Můžeme se setkat s opravdu rozporuplnými reakcemi - vesměs je to však kladný ohlas vzhledem k věku Xaviera Dolana (který mimochodem film nejen režíroval, ale také napsal scénář a střihl si roli hlavní postavy). 21 let je obdivuhodný věk na takto složitý a dramatický příběh a možná proto jsem film nakonec nezavrhla.

O co tedy jde - celé toto drama se točí kolem Francise (Xavier Dolan) a jeho nejlepší přátelkyně Marie (Monia Chokri), nutno však dodat, že více než středobodem celého příběhu a především jejich životů je Nicolas (Niels Schneider). Právě tento velmi pohledný a zajímavý mladík rozvíjí drama mezi starými přáteli. Začíná to nezávaznými schůzkami ve třech, kdy jsou hlavní postavy ovládány touhou o přízeň jejich společného přítele a nehodlají se jen tak vzdát, a vrcholí to slzami, zničeným přátelstvím a rozbolavělým srdcem. Celé je to až trapně dramatické a tak katastrofální, že jsem se počas filmu ocitla ve chvílích, kdy jsem nevěděla, jestli se tomu všemu smát anebo brečet. Všechny postavy mi přišly hrozně sobecké a povrchní, nejvíce však samotný Nicolas, u kterého jsem opravdu netušila, jestli si pouze nečinně pohrává a baví se dusnou atmosférou mezi Francisem a Marií, která by se dala krájet, anebo je vážně tak egocentrický a zaměřený sám na sebe, že tu zkázu nevidí. Musím však dodat, že se na něj koukalo vážně úžasně, hlavně tedy na tu jeho sebevědomou fasádu, neodolatelný úsměv a tvář, kterou museli vyrábět samotní andělé.
Několikrát za těch 95 minut jsem měla obrovskou chuť to vzdát a film vypnout, jak jsem byla znuděná zpomalenými záběry, jež vůbec nepůsobily tak efektně, jak to nejspíš bylo zamýšleno, naopak byly otravné a nudné. Pak ale vždy přišlo něco, co mě donutilo to nevzdávat. Nevím přesně, co to bylo, možná samotná trapná dramatičnost, která prostě musela každou chvílí vyvrcholit, anebo zvědavost, jakým směrem se to všechno bude dál ubírat. Anebo to bylo možná také tím, že Nicolas můj pohled zhypnotizoval natolik bravurně, že nešlo odolat.

Co se týče herců, musím uznat výborné výkony. Zaujala mě především Marie, jejíž přetvářka, nadsázka a "poker face" by zasloužil oskara, i když jsem na ni celou dobu nadávala, jak mi ta ženská přišla nepříjemná a nevkusná. Jako herečka však jistě nezklamala, stejně tak Xavier, který mi z těch dvou přišel přeci jen sympatičtější a já mu dokonce "fandila", a samotného Nielse - toho snad nemusím ani zmiňovat.

Četla jsem mnoho komentářů k filmu, nejvíce mě však zaujala slova exhibice a manýra - toto označení bylo myšleno na film a pak především na samotného autora, který je dle mého úsudku přesným odrazem celého tohoto výkonu. Na obranu ale musím napsat, že právě tento neobvyklý styl se může označovat také jako za velice povedený a hlavně upřímný pokus o napodobení skutečnosti. Stále sama nevím, jestli jsem nadšená anebo otřesená. Prosté hodnocení - velmi zajímavý.

Nyní už je jen a jen na vás, které z těchto myšlenek dáte zelenou a jestli zkusíte dát Imaginárním láskám šanci. Já určitě doporučuji, přestože nemohu hodnotit pouze kladně. Ale právě tím víc jsem nadšená, jelikož celá tato barevná abstrakce vyžaduje zamyslet se a posoudit dle vlastního vkusu. Pokud to zkusíte, určitě se svěřte se svou reakcí a hodnocením v komentářích - budu velmi ráda za vlastní názor! :-)

Zákaz kopírování článku a jeho součástí!

Stamps skladiště:
ComScore