|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Únor 2012

When my time comes, forget the wrong that I´ve done.

26. února 2012 v 14:27 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tumblr_m0006tcgl71qm7oxeo1_500_large
So if you asking me I want you to know
When my time comes, forget the wrong that I´ve done.
Zdravím!:-* Dneškem mi končí prázdniny a přesto, že už se docela těším na své spolubydlící a ostatní lidi z intru, nejradši bych zůstala doma a prodloužila si prázdniny alespoň do konce tohoto života. To je však vzhledem ke všem věcem okolo dosti nereálné, takže v šest nasedám na vlak a jsem velmi zvědavá, jak přežiju ty tři hodiny ve vlaku s nepohyblivým krkem, jak jsem jím včera otřásala, bolesti hlavy, nohou a celé tváře od toho, jak se dal opět do pohybu můj levý zub moudrosti.

Včerejšek strávený na koncertu The Paranoid jsem si užila přímo parádně, skvěle jsem se vyřádila a možná i proto, že tam nebylo zase tolik lidí, byla taková "intimnější" atmosféra, protože vesměs tam byli fanoušci, kteří se se skupinou znají lépe, takže jsme spolu během písní skvěle komunikovali, dokonce si dohodli sjezd na bobech po skončení koncertu, jelikož pódium bylo přímo pod sjezdovkou a co jsem si užila maximálně, byla koulovačka během koncertu. No zažili jste někdy, aby jste se při poslední písní koulovali pod pódiem a přitom pařili o sto šest?:-D Proto tak zbožňuju jejich koncerty!<3

When you´re feeling empty keep me in your memory, leave out all the rest.
Přežít jsem přežila a stále ještě žiju, z velké části kvůli mému zlatu :-*, které mi dodalo tolik odvahy a sil, že se držím o hodně lépe, než jsem si myslela. Doufám alespoň, že mi to vydrží déle než pár hodin!!:-*

Vím, moc jsem se tady přes týden neukázala, na to, že jsem prázdniny trávila podle svého a téměř celé je proseděla u počítače - buď sledováním Gossip Girl (není nic, co by mě dokázalo tak nabít energií a uvolnit), psaním originálky, čtením milovaných Borůvek po tom, co mě k tomu přinutila konverzace s mou drahou<3 (mimochodem - včera jsem došla ke kuřátku!:-D :-*) a tak různě. A tak jsem si na to pohodlí zvykla, že mi bude příšerně chybět!:-/
Takže jsem se blogu ani moc nevěnovala a za to se omlouvám, ale určitě se příští víkend dočkáte pár "promyšlenějších" článků, mám toho kupu naplánovaného. Tenhle týden ale nejspíš nic nečekejte, což mě mrzí, ale teď už přednastavit nic nestihnu, jelikož si jdu ještě prolistovat pár stránkami Borůvek <3, a pak dokončit rozepsanou kapitolu originálky.

Forgetting all the hurt inside you´ve learned to hide so well.
Mimochodem, jaké u vás vládne počasí? U nás vládne mohutná fujavice a mě snad odfoukne i s tím závažím, co sebou vlakem potáhnu!:-D
Přeji vám všem pěknou neděli, opatrujte se a příští víkend na viděnou!:-* (spíš na čtenou, ale co na tom záleží, že?)
I can´t be who you are.
vaše xoxo_Lady:-*.

Make me wanna die.

22. února 2012 v 13:17 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Od včerejška se stále zaobírám tou samou věcí, pořád dokola přemýšlím o tom správném způsobu, jakým jít dál. Stejně se tomu zase vyhnu a celé to dopadne úplně jinak, než by mělo a než bych já chtěla (anebo to tak dopadne právě proto, že přesto všechno já chci).
Chtěla bych být silná, chtěla bych umět bojovat za svou hrdost, za to, pro co žiju. Ale já jsem moc slabá na to, abych si vybojovala přesně to, co chci. A vím, že to nikdy vlastnit nebudu, přestože bych za to dala život. Někdy je to tak však lepší. Možná i teď to tak je, i když to já tak necítím. A vím, že něco ve mě umře, jestli se mi nesplní mé největší přání.
Řekla bych, že tahle píseň to všechno perfektně vystihuje. A navíc je mou oblíbenou.
A taky děkuju mému zlatu<3. Ono už ví za co. :-*


Protože miluju její hluboký, silný, procítěný hlas, do kterého dává celou svou osobnost.
You make me wanna die
I'll never be good enough
You make me wanna die
...
I would die for you my love, my love
I would lie for you my love, my love
I would steal for you, my love, my love
I would die for you my love, my love
Well burn up in the light

Řekla bych, že přesně ví, o čem zpívá.
Myslím, že se na pár dnů ztratím z reality. Dočista.
Jen tak ulevím té bolesti.
I když se utíkat nemá. Přesně to já udělám.
A načerpám sil do dalšího životního boje.
Který stejně prohraju.

I´m safe up high.

20. února 2012 v 10:30 | xoxo_Lady |  Zaujalo mě
Dobré ráno všem!:-) Hlásím se vám v toto nádherné pondělní ráno, kdy jsem se vyspala do růžová z toho vyčerpávajícího ponocování. Prázdniny si zatím užívám podle svého, nečeká mě nic extra, přitom ale vím, že se nebudu ani nudit, prostě normální, obyčejné dny, kdy nemám nic v plánu, můžu si dělat, co chci a kdy chci, můžu lenošit do pozdního poledne, jít spát až k ránu, relaxovat, koukat na Gossip Girl do samotného zbláznění, psát v jednu hodinu ráno, kdy se zpravidla ozývá má největší múza...

Čekala jsem na něco, co mě donutí napsat článek, co mě osloví a já k tomu prostě budu muset něco napsat. To se stalo právě dneska, i když jsem toto video už viděla, ale to bylo už hodně dávno, a když jsem si ho pustila po takové době znova, nemohla jsem uvěřit tomu, že mě mrazí úplně stejně jako předtím. Když se mi něco opravdu líbí a udivuje mě to a okouzluje zároveň, mrazí mě. Musím vidět opravdu výborný výkon, abych byla v takovém stavu, jako teď.
Je mnoho zpěváků a zpěvaček, jejichž hudba se mi líbí, podporuju ji, mám ji ráda. Je však jedna zvláštní skupina, do které řadím jen ty nejvýjimečnější osoby, kterých si vskutku velice vážím jako osobností a zejména také jako muzikantů. Jednou z nich (a to jste možná ani nevěděli), je zrovna tato úžasná zpěvačka - Pink.
Neznám všechny její písničky, nepatřím mezi její skalní fanoušky, ale velice oceňuji její výkony, vážím si jí a nekonečně obdivuji. Pro mě je to neuvěřitelně silná osobnost a má obrovský talent, který umí báječně propojit se svou neukojitelnou odvahou a energií - důkazem toho je právě toto video, z něhož mě nepřestane mrazit ani po stém zhlédnutí, protože tohoto se jen tak u každého nedočkáte.

Musím říct, že já jsem nikdy neměla potřebu se takhle věšet ve vzduchu, jelikož mám poměrně strach z výšek a mívám závratě, ale u mě je obvyklé, že z čeho mám strach, to mě přitahuje - tady alespoň na tomto videu.

Představuji vám tedy toto video pořízené na Funhouse turné ve Stuttgartu, 14.3.2009, kde Pink předvedla neuvěřitelný výkon a vidět to na živo musel být nezapomenutelný zážitek. Nejen, že tato zpěvačka opravdu zpívat umí (ne jako mnoho jiných nóbl hvězd), což se můžeme přesvědčit při mnoha videích. Zbožňuji její chraplavý hlas, tu hloubku a energii, kterou do toho dokáže vynaložit. Ale zpět k videu - nejen, že ukázala, že zpívat na živo opravdu umí, ale zpívat ve výšce? Hlavou dolů? Při skocích a otáčení se? Při adrenalinu a strachu (strach určitě mít měla, kdo by neměl?)? Na mě tohle hrozně moc zapůsobilo, a když se Pink chystala seskočit dolů a na pár sekund se hudba "vypla" a ona se snažila svůj strach a adrenalin vydýchat, jsem měla slzy v očích. A v ten moment, kdy se řítila dolů, jsem koukala s otevřenými ústy, protože ona skočila dolů a přitom dokázala zpívat!!♥
Neuvěřitelné, prostě jsem se s tím chtěla podělit a jsem vážně zvědavá na vaše názory.;)


I'm safe up high, nothing can touch me
But why do I feel this party's over?
No pain inside, you're my protection
But how do I feel this good sober?

Mimochodem, Sober - má nejoblíbenější písnička od Pink. Mám ji strašně moc ráda, hrozně ráda ji poslouchám a ještě raději zpívám, protože je tak uvolňující, plná energie, emocí a já se u ní dokážu vyřádit jako u žádné jiné. ÚŽASNÁ!♥

Sladká porcelánová panenka.

15. února 2012 v 12:09 | xoxo_Lady |  Miluji a nechávám se unést
Billy? My sweet princess?:-* I miss you so much and I really need you in my fucking life!! It´s too hard without YOU! I hate the time when you´re not that Billy who we knew. I´m loosing my hope!! Where is every part of the old Billy? Please, do someting about it! I DON´T WANT TO LOOSE YOU FOREVER!:(
Tumblr_l9nbfackcz1qd7rvdo1_500_large
Tumblr_luy5j7ef6c1qm7azpo1_500_large
Tumblr_lu3q3c8ige1r4sl83o1_500_large

Předčasné jaro, alespoň tady.

11. února 2012 v 11:10 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tumblr_lw582dcbke1qgxwpjo1_500_large
Dobré poledne, zmrzlíci!:-* Venku panuje stále stejné chladno, až mi z toho praská v uších. Tak tedy tahle krásná fotka na zahřátí. Nemůžu se dočkat jara, až se trochu oteplí, sníh a hlavně ta břečka nadobro zmizne a my budeme moct sundat kabáty! I když mám zimu ráda, přeci jen, už jí je moc a snad každý by přivítal jaro s otevřenou náručí!!

Dnes toho moc nestihnu (opět), jelikož mám na odpoledne naplánované setkání s kamarádkami a některými bývalými spolužáky, které už jsem taky pěkně dlouho neviděla. Popravdě - vůbec se mi tam nechce, nejradši bych zůstala doma a věnovala se psaní, jelikož, jak se zdá, na mě sedla menší múza!:-) Ale co se dá dělat, musím tu svou hlavu plnou blbostí provětrat a po té dlouhé době mi neuškodí vyběhnout ven. Jen doufám, že nezamrznu někde v polovině cesty do reality.;)

Tumblr_lntk7ibfuu1qcgyqko1_500_large

Tenhle týden, byť kratší o pondělí a úterý, byl naprosto šílený co se týče školy, lidí kolem mě, učitelů. Včera při cestě vlakem jsem si dala sluchátka do uší a jen tiše zuřila nad svým okolím, které mi ke konci každého týdny leze pekelně na nervy a já už se vždycky nemůžu dočkat až budu doma, zachumlám se do svého chlupatého a teploučkého županu, ustelu si ve svém pohodlném křesle a na monitoru nechám běžet Gossip Girl. Nevím, co bych bez toho seriálu dělala, vždycky si od všeho odpočinu a dokáže mi to úplně vyčistit hlavu. Všechny ty jejich starosti a intriky a problémy - to všechno je tak podobné mém okolí, že si vždy oddychnu, když vidím, že v tm všem nejsem sama. A ještě větší úleva je na vlastní oči vidět, že to může být o hodně horší, že na tom nejsem zase tak špatně!:)

Když jsem slyšela o všech těch stážích, které se mi naskytnou příští rok, málem mě to povalilo. Strašně moc bych chtěla do své vysněné Francie, když už jsem se letos nedostala do Anglie. Ihned jsem zatoužila po týdenní jazykové stáži v Německu, kde pojedu, i kdybych kvůli tomu měla vypustit lyžák. Taky do Vídně chci jet určitě znovu. Je toho fůra a já netuším, jak na to všechno seženu peníze, protože vím, že naši nebudou schopni mi to všechno zaplatit. Jsem z toho zoufalá, ale snažím se najít nějaké východisko, dala jsem tolik inzerátů kvůli brigády, že není možné, aby se nikdo neozval. Ale když už se někdo ozve, nepřipadá v úvahu, abych nabídku přijala, jelikož to má pokaždé nějaký háček. Paní, která se mi minule ozvala a slíbila, že se ještě ozve, jen co si to promyslí, ani nenapsala a jakýsi mladý tatínek, který nutně potřebuje hlídání pro svého čtyřletého syna, bydlí trochu bokem, a tak nemůžu každý co druhý den dojíždět, nepřichází v úvahu, co bych si odpracovala, to bych utratila za cestu tam a zpět. Snad se na mě časem usměje štěstí!!:)

Pevně doufám, že vy se máte pěkně a užíváte si bezstarostné dny!:-)
vaše xoxo_Lady:-*.



Recenze: Rváčův deník

7. února 2012 v 18:35 | xoxo_Lady |  Recenzuji a hodnotím
Rváčův deník (USA, 1995)
The basketball diaries
Drama/Krimi/Sportovní/Životopisný
Režie: Scott Kalvert

Tumblr_ltey4skp111qc2dnyo1_500_large

Dnešní filmová recenze patří jednomu z mých nejoblíbenějších filmů. Rozhodla jsem se právě pro toto drama minulý týden, kdy jsem si ho znovu pustila (ani nechtějte vědět, po kolikáté už). Možná už film znáte, ale je větší pravděpodobnost, že ne. Dle mého názoru by si však měl tento film zkouknout každý - je skvělým odstrašujícím příkladem a díky němu mám odpor ke všem těmto návykovým látkám a jsem si jistá, že bych si nikdy nic z toho nevzala.
Kromě toho už dlouho sháním knižní podobu, jelikož jsem vážně zvědavá, jestli ve mě vyvolá to samé, co samotný film.

Rváčův deník či Basketbalový zápisník, je natočen podle skutečné události. Jejich hlavní postavou je Jim Caroll (hraje ho Leonardo DiCaprio), který skutečně toto vše prožil a nejhorší okamžiky svého života si zapisoval - deník vydal také jako knihu.
Nutno podotknout, že Jim Caroll se po těchto situacích stal spisovatelem, básníkem, zpěvákem a textařem. Narodil se roku 1949 a zemřel roku 2009 v Manhattanu na zástavu srdce. Ve svém autobiografickém filmu si zahrál roli feťáka, jenž ve feťáckém doupěti vypráví Jimovi své zážitky.

Příběh, který se odehrává ve filmu Rváčův deník, začíná odlehčenými scénami tehdejších obyčejných chlapců. Jim společně se svými kamarády chodí do katolické školy, avšak namísto toho, aby navštěvoval školu, se poflakuje po New Yorských ulicích, které čítají mnoho nebezpečí, občas se s někým porve, vyvádí různé lumpárny a není zrovna vzorným dítětem. Mimo to je Jim se svými přáteli členem basketbalového týmu a než se vše zvrtne, je pro něj basketbal vším - touží stát se slavným hráčem. Nejen, že mu jde basketbal, ale také píše básně do svého deníku, jenž nosí neustále u sebe.
Brzo však New Yorským chlapcům nestačí toto poflakování a chtějí vyzkoušet něco nového. Jak Jim sám řekl, nikdy si nemyslel, že by do toho mohl spadnout tak náhle. Jim rychle propadá závislosti na heroinu a tím ztrácí všechnu svou dosavadní životní rovnováhu a hrdost. Počáteční stavy jsou ulehčující, dělají jeho život krásnějším a zajímavějším, ale po nějaké době se jeho život začíná sypat jako domeček z karet a on není schopný to zastavit. Jeho nadějí a záchranou se stane starý přítel, se kterým si ještě před svou závislostí občas zahrál basket. Později ale i tato naděje zhasne jako vyhaslá svíčka a Jim se vrací ke svému dosavadnímu feťáckému životu - pokud se jeho přežívání dá nazývat životem.

Film byl natočen roku 1995, proto nemůžeme očekávat žádné kvalitní záběry. Avšak ve chvíli, kdy se na scéně objeví právě úžasný Leonardo DiCaprio, je vše ostatní rázem pryč. To, že je tento herec nepřekonatelný a má obrovský talent, je všude známo. Ale kdo by čekal, že už v tak raném věku dokáže tak reálně zahrát roli feťáka? Jeho scény jsou působivé, na první pohled uvěřitelné a natolik reálné, že byste řekli, že na těch drogách jede doopravdy. Jedna z posledních scén, kdy se vrací domů a v silném absťáku prosí o pomoc svou matku, je bezkonkurenční a mě stále hlava stojí nad tím, jak úžasně Jima zahrál. Ve chvíli, kdy se scéna začíná rozjíždět, mě zároveň mrazí a mám v očích slzy. Jimův absťák vás zastraší, odpudí a sebere vám všechny zbytky naděje.

Pokud jste film viděli, nebo jste rozhodnuti se na něj podívat, zajímal by mě jak váš názor, tak vaše pocity z tohoto snímku.

Hrstka myšlenek z finální kapitoly.

2. února 2012 v 21:56 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tumblr_lys93ogjly1r7uftso1_500_large
Dnes jsem dočetla Poselství mistrů, zbývá mi pouze meditační část. Tu si však nechávám na zítřek - zvědavá na to, jestli to bude fungovat, jestli to zvládnu. Můj pohled na svět se stále prohlubuje v základě, který jsem si utvořila už Brianovou první knihou. Nedokážu popsat všechny pocity, které ve mě vyvolává, nemůžu ani vyjádřit všechny myšlenky, které mě napadají. Dokážu říct jen to, že se chci změnit. Chci změnit své chování, svůj přístup, všechno to, o čem Brian hovoří, že je špatné. Děláme toho tolik špatného, aniž bychom si to uvědomovali, aniž bychom si o tom mysleli, že to není dobré.
Bude to dlouhá cesta, která nikdy neskončí. Smyslem životů je však učit se a naučit se. Každý na to přijde - dřív či později. Já na to přišla teď a jsem odhodlaná s tím něco dělat, alespoň se pokusit převést to do toho všeho, co vidí okolí, nejen co vidím já ve svém nitru. Nestačí, když souhlasím, když taková jsem uvnitř - musíme to ukázat na venek, nesmíme se obávat, strachovat, prostě jen projevit to vše, co někde uvnitř nás je. V každém z nás.

Stamps skladiště:
ComScore