|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Meine vergessene Kinder.

13. listopadu 2011 v 11:53 | xoxo_Lady |  Miluji a nechávám se unést
5544196129_7d85f0b13a_b_large
Včera jsem se po dlouhé době podívala na DVD Zimmer 483. Proto tady po čase přidávám zase jeden článek o Tokio Hotel. Naprosto mě včera dostaly videa těch pomalejších písní. Například nádherná balada našich dvojčátek - ale o tom až někdy příště. Dnes jsem se rozhodla věnovat článek nádherné Vergessene Kinder.
Možná to bylo tím, že jsem videa viděla po opravdu dlouhé době, možná tím, že právě tahle skladba se řadí mezi ty, které dokáží sebrat dech vždy.

Cítite to? Tu napjatou atmosféru, netrpělivé očekávání. Snad až poselské ticho a tma, doprovázené křikem, povzbuzováním a zvukem sílicího vichru. A pak to přijde... moment, kdy se zastavilo srdce snad každé fanynce. První tóny Tomovy kytary. Působí na mě tak silně, že nejsem schopná popsat všechny ty neutuchající pocity, které ve mně vyvolává. Oslnivé světlo reflektoru, počáteční melodie, jenž vykouzlil něžnými doteky strun. Tom se sklopenou hlavou, naprosto soustředěným výrazem, zavřenýma očima, hladíc svou kytaru, za ním zvedající se bělostný dým...
Hraje na příchod svého bratra. Jak nádherně vážní oba jsou, jak prožívají každičkou vteřinu. Billy, klečící na pódiu, s tváří ozářenou reflektory. A jeho hlas... tak procítěný, hluboký, jeho slova. Jeho lesknoucí se oči.
Jak silné emoce prožívám při této chvíli.
A pak nával hlasitých, až zlostných tónů. A znovu nastane klid, jako po bouři. Jen oříškové oči, hledící smutně kdesi do dáli, setmění, utichnutí. Další pochod. Jako pochod k oltáři, kde se modlí svým nádherným hlasem za všechny zapomenuté děti.

Úžasná je i jeho "hra" s fanoušky. Ten ohlušující křik a jeho šťastný výraz! Jeho překvapené vykulené oči a otevřená ústa po první salvě křiku! A jak je nenasytný po dalším!

5713139733_50d7a6ec49_b_large
5544255261_77143c41cb_b_large

Myslím, že pro dnešek by to stačilo. Zkrátka a jednoduše - nikoho nemiluju více!:-* Možná Vám připadá, že dávám přednost twins. Určitě to tak vypadá, popisuju jen je, vyjadřuji se jen k nim, jsem očarovaná jen z nich... Ale není to tím, že by pro mne Tokio Hotel znamenali jen oni dva. Naše zlaté Géčka pro mě znamenají stejně hodně jako twins, bez nich by to přece nebyli Tokio Hotel! Jen mé srdce prostě více bije pro tyhle dva miláčky. Nevím, čím to je, prostě si mě získali a už se to nejspíš nikdy nezmění!:-*
Tímto článkem se s Vámi také loučím, do půl čtvrté mě tady ještě máte, pak utíkám na vlak. Ale už ve středu budu zpátky a budu se na Vás moc těšit!:-*
vaše xoxo_Lady :-*.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Sajü Sajü | Web | 13. listopadu 2011 v 14:02 | Reagovat

Vůbec jsem to nemyslela tak špatně, abys teď slintala, ale můžu ti jen říct, že jsem byla konečně na té kávě a mám slinu, jen na to pomyslím^__^ Ale až si dám příště, vzpomenu si na tebe a dám si aspoň lok *jokingly*

Já se k tomu článku nebudu vyjadřovat. Moje pocity ohledně Tokio Hotel moc dobře víš a bylo by o ničem, znovu se tu rozjímat nad tím, co bylo, je a nebude O:) Každopádně jen napíšu, že jsem nedávno, když jsem tedy ještě měla svůj počítač v pořádku, koukala na stará videa, která jsem promazávala a trhnulo ve mě, jak hrozná změna je to teď, oproti předešlé době, ale my s tím nic neuděláme. Je pěkné, že ještě mají nějakou takovou fanynku, která je miluje a šílí z nich, i když to nejsou oni ^^
A i když Bill a Tom byli Bill a Tom, tak kdykoli se ještě teď podívám na Georga, tak jedině on ve mě dokáže vzbudit ty známe pocity, jako jsem měla dřív - mám záchvaty smíchu, o tom žádná:D

2 Ondina Ondina | 13. listopadu 2011 v 14:26 | Reagovat

Krásný den, má drahá Ladynko***, tak přečetla jsem si teď tvé psaní, MOC DĚKUJI, je nádhera tvá slova číst, jsou jak slova básně - takže moc dobře vím, jak moc pro tebe tato skladba znamená a vůbec se ti nedivím. Je jasné, že už teď nestíhám napsat, nelze ti odpovědět během pár minut a do té hodinky nemám šanci. Na srdci toho mám hrozně moc. Tak alespoň jsem přišla sem za tebou, abych ti popřála šťastnou cestu a opět úspěšné dny. Ale ty se brzy vrátíš a já se budu na tebe hrozně moc těšit, zlatíčko moje.
A článek je čarokrásný, popsala jsi každý nebeský okamžik. Jsi úžasná!♥
Tak se mi opatruj!
Mám tě ráda!♥♥♥

3 mk mk | Web | 13. listopadu 2011 v 17:46 | Reagovat

Můžu říct jedno Vergessen kinder je úžasný song,když jsem jí slyšela poprvé,tak se mi skoro vehnaly slzy do očí.Možná bych si jí měla zase poslechnout.Jinak tento článek jsi napsala moc hezky :))

4 axe. axe. | Web | 17. listopadu 2011 v 12:57 | Reagovat

Oni jsou úžasný :)))
Billův zadéééék ♥♥♥ :D

5 beepinka beepinka | 13. ledna 2012 v 21:22 | Reagovat

Musim říct,že jsi mě tim,co jsi k tomu videu psala naprosto rozplakala..=´)
Jak já je miluju<3!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps skladiště:
ComScore