|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Listopad 2011

Je v nás viac.

29. listopadu 2011 v 14:00 | xoxo_Lady |  Hudební dýchánky
Vítám Vás u prvního úterního hudebního dýchánku!:-* Udělejte si pohodlí, nalaďte repráčky a pusťte si dnešní video. Dnes Vám představím novou píseň a videoklip mnou zbožňované slovenské skupiny The Paranoid - Je v nas viac. Kluci udělali videoklip vesměs z videí z koncertů, abych po pravdě řekla, zdá se mi až příliš jednoduché a málo propracované, ale nejspíš to tak jednoduché kluci chtěli. Musím ještě dodat, že jsem utrpěla menší šok, když jsem svou maličkost v publiku našla.:-D
Ja nečakám, že pochopíš, sám pred sebou vláčím svoj vlastný kríž.
Ak zostať mám, žiť na zemi, chcem svoje práva niebyť súdený.
Co se týče songu, ten jsem si naprosto zamilovala, je prostě dokonalá! Myslím, že není co víc bych k tomu řekla. Snad jen - užijte si ho!:-)
vaše xoxo_Lady :-*.


Prázdno už tu nebude.

27. listopadu 2011 v 14:47 | xoxo_Lady |  Novinky
Zdravím všechny!:-) Přes víkend jsem toho moc nestihla, napsala jsem jen jeden článek a to ještě k tomu o ničem, do povídek jsem se nakonec nepustila vůbec, jelikož mě múza nenavštívila, i když jsem ji pěkně prosila. Jak jste si jistě všimli, rubrika "píšu na vaše téma" je jaksi stále prázdná, i když jste mi napsali plno nápadů, nějak jsem ještě nestihla nic napsat. Bohužel, budu muset počkat na nějakou správnou chvilku.;)
Ale napadlo mne, že bych si mohla tak nějak stanovit, co se zde bude objevovat přes týden. Nemůžu to tady nechat prázdné, ale zase mě nenapadá nic, co bych napsala. Většinou píšu prostě když se mi zachce a když si vždycky v neděli před odjezdem sednu k počítači a řeknu si, že musím přednastavit nějaký článek, zrovna v tu chvíli mě nic nenapadá. Proto jsem se rozhodla takhle:

ÚTERÝ - 14:00 - video, hudba, kterou mám ráda, se kterou se chci podělit a zajímá mě váš názor na ní. Pozn.: Pro tyto články zřízena nová rubrika "Úterní hudební dýchánek".

ČTVRTEK - 15:00 - pár obrázků, které mne zaujaly, okouzlily, podbarvily mou náladu. Rubrika: "Čtvrteční návštěva galerie".

Pokud byste měli nějaké návrhy, nápady, cokoli, budu ráda za komentář!;)
vaše xoxo_Lady :-*.

Hello and goodbye again.

26. listopadu 2011 v 18:31 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Mumsmunsmuns_ulrik_munther_in_my_large
Dobrý večer!:-) Je to šílené - sotva jsem přijela, a už zase je čas na odjezd. Ten víkend je tak nehorázně krátký a já nestihla nic z toho, co jsem měla v plánu. Nějak nemám chuť na psaní, došly mi nápady, inspirace... ale to se mi občas prostě stává, nic neobvyklého. Jen mě to štve, jelikož jsem celý týden měla chuť zasednou k počítači a něco napsat a teď, když už jsem doma... nic.
Vím, taky jsem se mohla ozvat dřív. Nechtělo se mi, neměla jsem chuť psát článek. Prostě mám nějaké divné období!:-D
Alespoň, že už mám mp4ku. Ještě jeden jediný den bez hudby a asi bych se zbláznila! I když mi ten displej neopravili, prý si za to můžu sama. Určitě. Takže mám přes půlku displeje černý flek, ale můžu si za to sama. Hlavně, že hraje!:-)
Za chvilinku utíkám za kamarádkou, zajdeme si spolu na čajík, a pak se už určitě do toho psaní pustím! Však už mi chybí jen kousíček na dokončení jednodílky! Ale Prayers bych taky měla už dopsat... ale spíš mám chuť na originálku... no... do něčeho z toho se pustím!:)
Já vím, zase celkově článek o ničem, ale aspoň něco, ne?:)
vaše xoxo_Lady :-*.
btw: No není ta fotka rozkošná?? :-* A mimochodem, minulý týden jsem upravila rubriky.;)

Manips by Aliss-r-aleman.

23. listopadu 2011 v 14:05 | xoxo_Lady |  Zaujalo mě
Zdravím, andílci!:-*
Už jsem tady zveřejňovala obrázky úžasné bohyně Allegator i dokonalé díla Chocopols. Jak jistě twincesťáci ví, tyto autorky jsou více než oblíbené, jejich díla mají obrovské ohlasy a není se čemu divit, protože odvádějí úžasnou práci a výsledky jsou více než dokonalé!
K těmto mým oblíbenkyním patří také slečna, Aliss-r-aleman, jejíž fotomontáže jsem poprvé spatřila teprve nedávno, avšak ona si mě dokázala získat hned. Ale nejsou to jen montáže, co u ní najdete, ale také přímo božské animace, nad nimiž přímo ztrácím dech a nechápu, jak někdo mohl stvořit něco tak skutečného. Její stránku na Deviantart mám projetou od A do Zet a stejně stále nemám dost, protože tak dokonalé práce se jen tak nevidí. Přidala se mezi umělkyně, které neskutečně obdivuji.
Určitě zde bude více takovýchto článků, dnes tady zveřejním pár jejích montáží s Billym, které mi přímo učarovaly, příště to bude třeba Tom, samotný twincest si také nemůžu nechat ujít. Přeji Vám příjemnou podívanou, ono vážně je na co koukat!:-)


Úsměv, pro který bych udělala cokoliv.

20. listopadu 2011 v 14:43 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Dobré odpoledne, zlatíčka!:-) Nyní už jen ve zkratce, chtěla jsem se s Vámi ještě před odjezdem jak se patří rozloučit a popřát vám pěkný, klidný týden. Moc článků se tady neobjevilo, ale zato jsem dost pracovala na povídkách, takže doufám, že vám to budu moci alespoň takto vynahradit.;) Zatímco skládám tenhle článek, ještě si narychlo pročítám účetnictví, na které jsem za ty dny úplně zapomněla.:-D Ve středu mě čeká dějepis a zítra jsem měla jít na opravdu čtvrtletky z matiky, ale jak vidím, tak tam ani nepůjdu. Vůbec se mi nechce s těmi mými neznalostmi tam lést, takže se bohužel na čtvrtletí budu muset spokojit s tou čtyřkou, co se dá dělat!
Tumblr_ltbs4zet2q1r2rl26o1_500_large
No nejsou na té fotce zlatí?♥ Já je někde takhle potkat, tak je snad umačkám!:-*
Jen představa, že se zase celý týden nebudu moct mrknout na žádné video, ba co víc, já si je nebudu moct ani poslechnout (!!), jelikož mám stále nefunkční mp4ku a dojít má až tak za měsíc. Ty dny bez hudby jsou děsné, přímo trpím! Neříkám, že si se spolubydlícíma někdy něco nepustíme, ale zase je nechci trápit s TH, i když mi je tolerují.:-) Přesto, není to ono, když si nemůžu jen tak sednout k oknu a pustit si do sluchátek to, na co mám zrovna náladu.
Snad to přežiju.
V pátek mě tady budete mít o něco později, jelikož nejedu jako obvykle vlakem, ale máme třídní schůzky a až na čtvrtou, takže přijedu s taťkou až někdy v noci.;) Tu cestu autem si užiju, miluju, když můžeme spolu nadávat na politiky a poslouchat staré "vykopávky". Alespoň některé chvilky strávené spolu jsou příjemné. Jsem opravdu ráda, že si s ním v některých věcech tak perfektně rozumím. Jsme prostě stejní a to většinou vyvolává dost ostré hádky. Já jsem tvrdohlavá, on taky. Já když jsem o něčem silně přesvědčená, nenechám si to vymluvit, on se tím často nechá vytočit. Ale třeba miluju ty chvíle, kdy spolu jedeme v autě, on nadává na to, že musíme mít zrovna teď puštěné TH a já se mu snažím vysvělit, jak dobrá jejich hudba je.:-D Někdy bych vám ty konverzace přála slyšet!;-D
No nic, já utíkám. Za malou chviličku by měli přijet prarodiče, které už jsem taky pěkně dlouho neviděla. Mějte se krásně!!:-* Mám Vás všechny moc ráda!♥
vaše xoxo_Lady :-*.

Oslňující ohnivá show - tomuhle se říká talent.

18. listopadu 2011 v 18:32 | xoxo_Lady |  Zaujalo mě
Přeji všem příjemný páteční večer!:-)
Včerejší den jsem začala shlédnutím epizody Československo má talent z minulého týdne. Samozřejmě už tam dávno mám své favority, i když jsem neviděla všechny díly, převážně se mrknu na své oblíbence jen na youtube. Nyní jsem ale shlédla celý díl a byla jsem dost překvapená, až užaslá, jaktože jsem se o někom takovém dozvěděla až teď!
* Pokud budou videa pomíchaná, aktualizujte stránku (někdy je to potřeba hned několikrát za sebou)

I´ll be fine, just not tonight.

17. listopadu 2011 v 19:23 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Luckyoptimist.com-hope-love-life-can-believe-78_large
Dnešní noc bude patřit mému deníčku. Nemám někde schovaný tlustý notes, nezapisuji si každodenní starosti a veselosti, nemám potřebu psát o všem, co se stalo, co mě napadne. Vytahuji jej většinou jednou za dva měsíce, někdy i později. Vždy přijde něco, na co mi nestačí pouhé myšlenky, blog či kamarádka. A právě v těch chvílích vypisuji kus své duše do svého tenkého bloku.
Dnes mi nestačí vypovídat se tady. Je toho příliš, vznikla by spousta nesrovnalostí a otázek. Tyhle myšlenky můžu pochopit jen já sama, proto se s Vámi podělím jen o malou část toho, co ve mě uplynulé dvě hodiny vyvolaly.

Vlastně to není nic závratného v mém životě. Není to nic, co by jej změnilo, zničilo. Jen to vyvolalo mírnou depresi, vzpomínky, potřebu se vypovídat, alespoň částečně se zbavit těch zničujících pocitů.
Je těžké, když někoho ztratíte. Ale co je ještě těžší, je se dívat na to, jak onu osobu ztrácíte a nemoci s tím nic dělat. Neříkám, že je to tak napořád. Zase se to změní, situace se uklidní a my budeme zase patřit k sobě. Jen je bolestivé, být tou třetí a vědět, že najednou tady není ani jedna z nich, které bych se mohla vypovídat, protože jsou přeci spolu.
Je to z části paranoia. Nikdy předtím by mi to nevadilo, protože vím, že jsou tady pro mě obě, že se to zase změní. Já to vím! Proč to tedy dělám? Proč bezdůvodně žárlím? Moc se upínám, jsem jako dítě, které nechce zůstat ve školce, i když ví, že za pár hodin bude jeho maminka zpátky a odvede si jej domů. Na každého se upínám, protože nechci být sama. Z nějakého důvodu je to však špatně, jak jsem zjistila.
Moc si přivlastňuji, pak žárlím, chci onu věc či osobu jen pro sebe, nejradši bych ji schovala před okolním světem, bojovala až do úsvitu, aby mi ji nikdo nemohl vzít. To není dobře, ne teď a tady.
Proč to dělám? Protože nechci být sama, protože se cítím nepochopená, protože už mě nebaví být tou uzavřenou, protože chci, aby se mnou někdo sdílel ty šťastné i bolestné chvíle. Ještě před několika týdny tomu tak bylo. Teď ne, teď jsem ta třetí.
Můžu si za to sama, tak jako za většinu věcí, ze kterých jsem tak přešlá, zničená, zarmoucená a mrzí mě. Ale nemůžu za to, potřebuji samotu, potřebuji někoho, kdo by akceptoval všechny mé chvilky uzavřenosti. Někoho, kdo by mě znal se vším všude, s tím, co je někde daleko a hluboko a znáte to snad jen vy tady, a přitom to nechal být, nerýpal se v tom a nechal to tak, jak to je. Existuje někdo takový? Ještě před několika měsíci jsem si byla jistá, že ano a část mého světa jsem prozradila. Teď vím, že jsem udělala obrovskou chybu a jen budu doufat, že na to už dávno zapomněla.

Pak se lidé diví, že jsem tak uzavřená, nepřístupná a chladná na pohled. Že si vytvářím své neviditelné kamarády, jiné, lepší světy. Že si povídám s mými plyšovými kamarády, že jsem tak dětinská a odmítám přiznat, že nemají uvnitř žádnou duši, že je to jen obyčejná látka. Copak nechápou, že mi je takhle lépe, že tento svět je pro mne tím šťastným obdobím? Že se uvnitř schovávám proto, že když vylezu ven, ocitnu se v realitě, jsem jako Alenka v říši divů? Myslela jsem si, že mi docela jde, chodit v tomto dnešním automatickém světě, který si lidé vytvořili podle obrazu svého, ale poslední dobou zjišťuji, že čím dál častěji jím jen klopýtám nebo se ploužím. Tak proč nemůže existovat jen svět uvnitř mé hlavy? Proč toužím po tom, aby to uvnitř bylo podobné jako tady a nevzdávám to? Bylo by mi lépe, kdybych to vzdala? Nejspíš ne. Přesto bych chtěla někoho, kdo by tohle všechno pochopil, kdo by moudře přikývl a řekl, že tak je to správné, protože tohle jsem já.
Sleduji tak In die Nacht, poslouchám Billyho slova před písničkou a hlavou mi běží: Ti dva mají závididění hodné štěstí, že mají jeden druhého a vědí, že pochopí každé písmenko jejich duše.
Alespoň oni mi dodávají sílu. Děkuji za to. Doufám, že alespoň je neztratím!

Pro dnešek vše, zítra očekávejte slibovaný článek. Nedělejte si starosti, ono to přejde. Zbytek večera, noci a nejspíš i brzkého rána strávím psaním, sledováním smutných filmů a psaním deníčku. Než odejdu, chtěla bych poděkovat těm, kteří jsou tady pro mne v tomto dobrém světě.:-*

Přeji sladké sny.
vaše xoxo_Lady:-*.
A pamatujte - I´ll be fine, just not tonight. ;-)

Es ist Vorbei, Ich finde neue Ziele.

17. listopadu 2011 v 16:12 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Dobré odpoledne!:-) Píšu jen tak narychlo, musím Vás přeci po těch třech dnech pozdravit, a taky jsem nechtěla, aby to tady bylo tak prázdné. Dnes toho mám nějak moc, do teď jsem koukala na jednu úžasnou skupinu a nemůžu se jí nabažit. Určitě jste o ní už slyšeli anebo Vám alespoň něco říká. Čekejte tedy rozsáhlý článek, řekněme, že bude nejspíše rozdělen na dvě části, jinak to prostě nejde. Budu Vás dál napínat a neprozradím jméno.;)
Článek čekejte někdy večer anebo až zítra, za chviličku vyrážím ven, taky pracuju na povídkách, a čekají mě další příjemné věci. Ještě jsem nestihla ani pohladit mou drahou kytaru. Dva týdny jsem na ni ani nesáhla, jelikož jsem měla hlasivky více méně špatné a hrát jen tak bez zpěvu, to není ono.:-)
To jen takové krátké info, abyste věděli, že žiju. Užijte si volný čtvrtek, já se utíkám nalíčit.:)
vaše xoxo_Lady :-*.

Our cute friends.

15. listopadu 2011 v 15:00 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Pěkné pondělí, přeji!:-) Víkend utekl opět hrozně rychle a nám nezbývá nic jiného, než se vrátit do toho každodenního stereotypu ve škole. Tak jsem Vám chtěla něčím vylepšit náladu a myslím, že po shlédnutí těchhle rozkošných miláčků, se to podaří. No řekněte, nesnědli byste je láskou? :-)

Tumblr_lhnb285kyl1qeggjio1_500_large
Tumblr_lu8yjaf6k91qmjm5lo1_1280_large
Tumblr_lu9iq9rslb1r5i9eyo1_500_large
Tumblr_lo4n8znhr11qlnq76o1_500_large
Tumblr_losylc0zos1qb3swlo1_500_large
Tumblr_lofi1gagbt1qkm7v2o1_500_large
Tumblr_lo9ndqambc1qk3wdwo1_500_large

Meine vergessene Kinder.

13. listopadu 2011 v 11:53 | xoxo_Lady |  Miluji a nechávám se unést
5544196129_7d85f0b13a_b_large
Včera jsem se po dlouhé době podívala na DVD Zimmer 483. Proto tady po čase přidávám zase jeden článek o Tokio Hotel. Naprosto mě včera dostaly videa těch pomalejších písní. Například nádherná balada našich dvojčátek - ale o tom až někdy příště. Dnes jsem se rozhodla věnovat článek nádherné Vergessene Kinder.
Možná to bylo tím, že jsem videa viděla po opravdu dlouhé době, možná tím, že právě tahle skladba se řadí mezi ty, které dokáží sebrat dech vždy.

Cítite to? Tu napjatou atmosféru, netrpělivé očekávání. Snad až poselské ticho a tma, doprovázené křikem, povzbuzováním a zvukem sílicího vichru. A pak to přijde... moment, kdy se zastavilo srdce snad každé fanynce. První tóny Tomovy kytary. Působí na mě tak silně, že nejsem schopná popsat všechny ty neutuchající pocity, které ve mně vyvolává. Oslnivé světlo reflektoru, počáteční melodie, jenž vykouzlil něžnými doteky strun. Tom se sklopenou hlavou, naprosto soustředěným výrazem, zavřenýma očima, hladíc svou kytaru, za ním zvedající se bělostný dým...
Hraje na příchod svého bratra. Jak nádherně vážní oba jsou, jak prožívají každičkou vteřinu. Billy, klečící na pódiu, s tváří ozářenou reflektory. A jeho hlas... tak procítěný, hluboký, jeho slova. Jeho lesknoucí se oči.
Jak silné emoce prožívám při této chvíli.
A pak nával hlasitých, až zlostných tónů. A znovu nastane klid, jako po bouři. Jen oříškové oči, hledící smutně kdesi do dáli, setmění, utichnutí. Další pochod. Jako pochod k oltáři, kde se modlí svým nádherným hlasem za všechny zapomenuté děti.

Úžasná je i jeho "hra" s fanoušky. Ten ohlušující křik a jeho šťastný výraz! Jeho překvapené vykulené oči a otevřená ústa po první salvě křiku! A jak je nenasytný po dalším!

5713139733_50d7a6ec49_b_large
5544255261_77143c41cb_b_large

Myslím, že pro dnešek by to stačilo. Zkrátka a jednoduše - nikoho nemiluju více!:-* Možná Vám připadá, že dávám přednost twins. Určitě to tak vypadá, popisuju jen je, vyjadřuji se jen k nim, jsem očarovaná jen z nich... Ale není to tím, že by pro mne Tokio Hotel znamenali jen oni dva. Naše zlaté Géčka pro mě znamenají stejně hodně jako twins, bez nich by to přece nebyli Tokio Hotel! Jen mé srdce prostě více bije pro tyhle dva miláčky. Nevím, čím to je, prostě si mě získali a už se to nejspíš nikdy nezmění!:-*
Tímto článkem se s Vámi také loučím, do půl čtvrté mě tady ještě máte, pak utíkám na vlak. Ale už ve středu budu zpátky a budu se na Vás moc těšit!:-*
vaše xoxo_Lady :-*.

Stamps skladiště:
ComScore