|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

"Na to krásné nikdy nezapomínám."

2. října 2011 v 13:53 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
"Já jsem ti to říkala..."
"Žádný kluk nestojí za takové trápení..."
"Takových ještě bude..."
"Asi to tak mělo být..."
"Osud si to tak přál..."
Jak já tyhle věty nesnáším! Nejradši bych vyřvala do celého světa, jak špatně se to poslouchá, jak slabou útěchou jsou, jak ještě více zraňují. Kolikrát ještě zopakuju, že ON mi za to stál, že žádný takový, jako je on, už nebude, že to tak prostě být nemělo, protože já stále cítím, že k sobě patříme? Je to tak těžké pochopit?
Bolí to tak moc. Nedokážu cítit nic, jen dvě věci. Nenávist a lásku. I když ho z celého svého srdce nenávidím, stejně bych se postavila před něj, kdyby někdo vystřelil, kdyby se na něj řítilo auto...
Mé srdce definitivně umřelo a já ho buď rozpráším na prach a sfouknu anebo se jej pokusím pomaličku poskládat zpátky. Nejradši bych udělala to první a s ním rozprášila celou mou duši, tělo, všechny vzpomínky, bolest... Jenže to nejde. Pořád tady jsou lidi, na kterých mi záleží a díky kterým chci zůstat.

Už pro mě život nemá smysl. Nemám se na co těšit, nemám se proč usmívat, nemám pro koho zemřít. Vlastně ano, mám, ale on to nejspíš nechce, nestojí o mě.
Kdybych se včera nenechala přemluvit. Kéž bych nikam nešla. Ńemusela bych ho vidět ve chvíli, kdy jsem to čekala nejméně. Kdy jsem to nečekala vůbec. V ten moment, kdy jsem vešla dovnitř a viděla JEHO, se mi zastavilo srdce. Chtěla jsem utéct a přitom zůstat. A pak pozdravil. Celou skupinku. Nepodíval se na mě. Neusmál se na mě. Nezajímal se.
Nenávidím žlutou. Bila do očí. Chtěla jsem se k tomu slunci přitulit a už nikdy jej nepustit. Ale taky jsem ho chtěla uhodit, vykřičet se, způsobit mu stejnou bolest. Jeho oči, jež se usmívaly, ale ne na mne. Je šťastný. Nic ho netrápí. Užíval si tu noc. A já plakala, křičela, vztekala se, hroutila... Nepomohla ani facka, kterou jsem si po příchodu domů vyžádala.
Jak to bolí... proč to nejde vypnout? Chci to vůbec? Chtěla bych zapomenout? Nejspíš ne. Pak už by nebylo vůbec nic. Já toho nelituju, žádného z okamžiků s ním. Jen chci znovu cítit jeho vůni, chci aby mi patřil jeho úsměv, jeho srdce... Chci alespoň to poslední obejmutí. Chci naposledy ucítit ten nádherný pocit, když jsem byla v jeho náručí...
Neměla bych o tom takhle přemýšlet. Ale... nejde to...
Co jsem provedla? Proč si zasloužím takový trest? Jsem snad špatná, patřím ďáblu, nezasloužím si nic dobrého? Ani jedinou chviličku nemůžu být šťastná? Tohle si pořád opakuju. CO JSEM KOMU KDY UDĚLALA? PROČ?! Proč to tak osud chce, proč mě Bůh tak trápí? Žádný není, protože kdyby byl, tohle by nikdy nedopustil. Vždyť bych nikdy nikomu neublížila i přesto, jaká jsem...
Už to nechci dál snášet. Chci být s ním... to jediné...

Omlouvám se, ale prostě to v sobě nemůžu udržet. Je mi jedno, že se všichni budou ptát, co se mnou je. Nebudu na ostatní milá, když si to nezaslouží. Nebudu taková. Proč mám být na ostatní lidi příjemná, když mi každý jen ubližuje? Když si myslí, že jsem namyšlená a nechci si je pustit k tělu? Co dělám špatně?!
Osoba, která mě vždy utěší, bude sto kilometrů daleko. Rodina mi říká, že mám na kluky zapomenout, že se mám učit, ostatním je jedno, že se další nevinná duše hroutí.. Kdo mi pomůže? Nikoho nezajímá jedna bledá, ubrečená troska, ze které nezbylo nic. Jen prach, který jsem odfoukla svým posledním výdechem.
Mám chuť mu poděkovat. Udělat to. Přímo před jeho dům... rudým, roztřeseným písmem. Děkuji, že jsi mi zničil život. Děkuji, že jsi mé prosby nevyslyšel. Že jsi zapomněl, že jsi. Že jsi mě donutil milovat tě!

Jestli někoho pohoršuje náhled, ať mi políbí. Nebo si může stěžovat výš. A když už tam budete, zeptejte se, jestli jsem ještě hodna lásky. Jeho srdce.
Uzavřu se, budu nepřístupná. Takhle já se léčím. Ještě že mám ty svoje imaginární kluky, kteří mi dokážou vykouzlit úsměv. Ještě že mám příběhy, ve kterých můžu psát vlastní osudy. Ten můj musel psát někdo bezcitný. Chtěla bych mu poděkovat.
Miluju tě, i když jsi mi tolik ublížil. A když jsi pak za náma běžel a já se otočila. Dostala jsem strach, přidala do kroku. A pak zjistila, že to vůbec nebylo kvůli mně. Měla jsem se zastavit a říct Ti to. Chtěla bych, abys alespoň trošku litoval, abys věděl, že bez Tebe to nezvládnu. Miluju tě. Navždy.
Pamatuješ si, cos mi řekl? "Na to krásné nikdy nezapomínám". Já taky ne, lásko.
 

1 člověk ohodnotil tento článek.

Komentáře

1 Sajü Sajü | Web | 2. října 2011 v 14:04 | Reagovat

Můžu se jen zeptat, kolik ti je? Hodně lidí, ke kterým jsem kdysi chodila na blog mělo takovýhle srdceryvný články z rozchodu s přítelem, ale myslím si, že je to přehnané. Nemyslím to zle, vůči tobě, ale nemůžu si pomoct. Vždyť si ještě mladá. Víš, kolik lidí ještě v životě potkáš? Chápu, že to byla třeba velká láska, ale jednou prostě všechno končí a na nás je, jak se s tím vypořádáme. Je jasné, že tě to bude bolet, když je to takhle čerstvé, ale přeci jen... jednou přijde někdo, kdo tě bude milovat stejně tak, jako ty jeho a bude s tebou chtít být, ať se děje cokoli. Samozřejmě ti rozumím, jak tě to teď bolí a slova útěchy jsou podle mě hrozně zbytečná, protože každý se s tím musí vypořádat sám (jak jsem již zmínila) a já sama tyhle věty, jakože: "nebreč, to bude dobrý" nemám ráda, tak je tu taktéž nepoužiju. Znovu ti můžu popřát jen hodně štěstí, jak jsem přála v posledním komentáři a to je možná dostačující :-* Drž se holka, protože láska občas hodně bolí ^^

A zase jestliže on je šťastnej a ty ho miluješ, měla bys být šťastná za to, že on šťastný je. Štěstí je jedno z nejdůležitějších v našem životě :-*

2 Ondina Ondina | 2. října 2011 v 14:29 | Reagovat

Ladynko má drahá♥, prosím, nebuď tolik smutná. Čím déle se budeš tímto "subjektem" trápit, tím víc bolesti budeš cítit.
A odpovím ti... Ne, tvé SRDCE rozhodně neumřelo. A jen počkej, jednoho dne bude bít pro někoho výjimečného. Bude šťastný, ON bude šťastný! Namyšlená rozhodně nejsi (já už také vím, že jsem přeci "ledová královna", ačkoliv to není pravda).
Ubrečená a bledá troska? Ale jdi ty, zlato! Tohle už nechci slyšet. Jsi krásná a silná osobnost a mě tedy zajímáš. Už tě sleduji, krůček po krůčku, ve tvé umělecké činnosti a teď tě poznávám i jako mladou, krásnou, citlivou dívenku. A já vím, že tato slečna bude určitě jednou hodně šťastná! Svou lásku najde, to se neboj!
Přeji ti z celého srdce lásku a štěstí!♥

3 mk mk | Web | 2. října 2011 v 16:05 | Reagovat

Todle znám hodně to bolí,ale když se obstoupíš pro tebe nejdražšíma kamarádama je to daleko snadnější.Jo bude to trochu bolet nějakou dobu,ale mě na tohleto nejvíc pomáhá,že i když nemám náladu tak prostě někam vypadnu s nějakou dobrou kamoškou nebo nějaká veselá komedie nebo něco takovýho.Saja má pravdu,že poznáš v životě ještě  spoustu kluků a i když ti to teď přijde,jako chabá útěcha a stojíš si za tím,že ti za to ten člověk stál je to pravda.Držím ti palce,vím že to všecko zvládneš.Jsi určitě moc milá a citlivá holka a tak držím palce :)

4 Ondina Ondina | 2. října 2011 v 16:25 | Reagovat

A zlatíčko, pamatuj na slova z "Listopadového deště"... Mám tě ráda!♥♥♥

5 Sajü Sajü | Web | 2. října 2011 v 22:21 | Reagovat

A mimochodem jsem si všimla, že jsi fanynka twc ^^  To by mě ani trošku nenapadlo :))))

6 Natalia Natalia | Web | 2. října 2011 v 22:50 | Reagovat

Taky tyto řeči nemám ráda.
Ty kecy typu ,, Zapomeň na něj , je to blbec."
Ale nechápe že ho miluješ a uráží to nejen jeho ale i tebe.A přitom třeba neudělal nic zlého a jenom to prostě ,,neklaplo".

(Musím říct celý článek jsem nečetla take nevím o co přesně se tam jedná. Ale názor k tomu začátku jsem sem dala. )

7 xo.Nikushka ~ Banana´s girl xo.Nikushka ~ Banana´s girl | Web | 3. října 2011 v 17:47 | Reagovat

Teď chápu,že to máš jiné,když myslíš,že ti za to stál. Je mi to líto,že se neozval,zlato,jak já bych nejradši za tebou přišla objala tě a vyplakala se s tebou? Neříkám,že jsem to takové nikdy neměla,měla. Cítila jsem se úplně stejně,ale o prázdninách to nějak přešlo. Ty si ho potkala? Bože. Ani si nepředstavím být v tvé kůži,vlastně ano,ale já bych se neudržela. Jsi silná více než to vypadá ;) Vím,že to neslyšíš ráda,ale teď pevně věřím i kvůli tobě,že se objeví "princ" a ty zapomeneš,věř,i když se teď na mě naštveš. Není jediný na světě,někde někdo je,který s tebou jednou bude šťastný a ty s ním. myslím to dobře ;) ne špatně ;). Je mi to děsně líto za tebe :(( Snad se ti ta nálada ve škole zlepší♥

8 xoxo_Lady xoxo_Lady | Web | 3. října 2011 v 20:27 | Reagovat

[2]: Ondinko:-*, děkuji Ti za povzbuzující komentář. Musím říct, že už se cítím o něco lépe, přesněji řečeno nemám čas smutnit, až na noc mě vždy přepadnou chmury. Článek jsem psala hodně začerstva a hodně mě to vzalo. Neříkám, že bych svá slova vrátila zpět, to rozhodně ne!
Já namyšlená nejsem, přeci se znám a vím, že nejsem, problém mám s tím, jak mě vidí ostatní. A mám to potvrzené, lidé si to prostě o mně myslí. A to jen kvůli tomu, že za každým hned neběžím a nesnažím se spřátelit. Kdysi jsem taková byla, teď jsem se tak nějak dost "ztišila". Mám ráda společnost a ráda se bavím, ale poslední dobou trávím hodně času sama, potřebuju svůj svět a svůj osobní prostor, proto působím odtažitě a lidi to odrazuje.
Tvůj komentář mě krásně zahřál u srdíčka.. :-* :) ♥♥♥

9 Ondina Ondina | 4. října 2011 v 14:35 | Reagovat

[8]: Ladynko♥, nejdříve tě zdravím. Jsem ráda, když čtu tvou větu, ve které píšeš: "... cítím se o něco lépe..." To je moc dobře. :)
K dalším věcem - jde o TVŮJ koutek, ve kterém my ostatní máme štěstí, že se s námi dělíš o své pocity. Je krásné poznat tě blíž. Musím ti říct, že podle tvých povídek jsem měla jasno od začátku, kdo je tahle úžasná autorka, teď vidím, že jsem měla pravdu. Tolik krásné povídky, které jsou plné emocí, musí psát jen velmi citlivý člověk.
Já vím, co jsi chtěla říct a je to problém okolí, když nepochopí. Také působím odměřeně, prý prototyp "arogantky". :)) Takže ti velmi rozumím. Jsi však velmi milá, jemná a jistě krásná slečna.
Teď už mi zbývá jen popřát ti opět úspěšný týden. :-*** ♥♥♥

10 skotyhopribeh skotyhopribeh | E-mail | Web | 4. října 2011 v 15:11 | Reagovat

Přijď zachránit koně ... napiš petici a pomož týraným koním a jiným zvířatům. NEMŮŽEME DOPUSTIT NECHAT KONĚ NA JATKÁCH napiš PETICI a pomoz jim.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps skladiště:
ComScore