|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Sám život je tím nejlepším učitelem.

30. září 2011 v 19:53 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tumblr_ljx56dym9p1qcp364o1_500_large
Dobrý večer, zlatíčka!:) Zdravím Vás po tom nekonečném týdnu odloučení a jsem z toho tak strašně šťastná, že se prostě musím usmívat jako ten největší blbec.:D Tenhle článek bude spíš takový mix toho všeho, co se odehrálo v mém životě nebo jen v mé mysli. Už nebudu slibovat, ale tento víkend bych měla mít volnější, takže by se mělo objevit i více článků.
Co se týče mého zlomeného a rozcupovaného srdce, tak to dostalo malinkou šanci. Musela jsem se sice dost přemáhat, chytla mě neuvěřitelná deprese, celý den jsem ho viděla před sebou jako by byl skutečný a tak moc mi chyběl jeho úsměv... a tak jsem snědla celou hořkou čokoládu, vybrečela se mému Alexandrovi (to je prosím pěkně můj plyšoun pejskovaný) v náručí, poslala všechny do patřičných míst, vykouřila krabičku cigaret a strávila dvě hodiny o samotě u řeky, ale zvládla jsem mu napsat. Nedoufala jsem v žádnou odpověď, ale ona přišla. I když musím poznamenat, že se z ní ani moc neraduju, protože to se mi vždy vymstí. Omluvil se za nedostatek času. Já si myslím, že kdybych mu za to stála, tak si najde těch pár minutek a napíše mi už dřív. Ale to je teď fuk. Hlavní je, že vůbec odpověděl a slíbil, že až bude mít čas, tak se ozve a někam zajdeme. Prej se uvidí, možná tenhle víkend. No, snad... Nic si od toho neslibuju, jelikož to pak nikdy nedopadne tak jak jsem doufala.
Jestli se už neozve, musím se smířit s koncem. Já vím, že ještě ani nic nezačalo, ale já se jím trápím už více než rok. Pro mě je to dlouhá etapa mého života. A tahle skončí. Bez další šance nebo doufání. Už nebudou žádné sny, už si žádné nebudu moct dovolit. Konec.
Pokud napíše, budu tím nejšťastnějším člověkem. Pokud se budu moct zadívat do jeho očí, vidět ten upřímný, tak nádherný úsměv, cítit to objetí, v němž bych nejradši umřela...
Uvidí se.

Z aten týden jsem toho moc nenapsala. Máme docela dost učení, hlavně teda do práva. I když stěžovat si zase nemůžu, protože bych řekla, že jsou na nás ještě dost mírní podle toho, co jsem viděla u bývalých spolužáků. Ale přepadla mě tak strašná chuť něco napsat. Takže se do toho dneska ještě pustím, nejspíš do originálky, možná přepíšu mou staro-novou twincestní jednodílku do počítače, možná napíšu něco nového anebo se pustím do Prayers, což asi ne, nějak na ně poslední dobou nemám chuť. Nevím, ale myslela jsem, že bych mohla zveřejnit něco nového, takže možná ta jednodílka...

Nevěřili byste, jak se postupem času měním. Dospívám, já vím. Ale je to prostě divné. Najednou se mi líbí to, o čem jsem nikdy nepřemýšlela. Najednou mě napadají myšlenky, o kterých jsem netušila, že existují. Nejvíce mě asi zarazilo to, že se rychle přeorientovávám na tvrdší rock, screamo... taky si spíš poslechnu české nebo slovenské skupiny, než anglické. Nějak mi připadá, že ty naše mají zajímavější texty, že ty anglické jsou všechny na ten samý způsob. Teď jsem začala znovu poslouchat Marka Ztraceného, taky si občas pustím Davida Deyla, Elán jedu den co den... A našla jsem jednu dokonalou skupinu. Na mě až příliš tvrdou, avšak pomáhá mi to zbavit se vzteku a napjetí. Určitě bude o ní článek.:)

Víte co na pátku miluju ze všeho nejvíc? Ten pocit, když sedím ve vlaku a vím, že se vracím. A cítím to každým metrem, že jsem blíž a blíž domovu. Miluju ten pocit. A kdybych nešla na intr, na tuhle školu, nikdy bych si neuvědomila několik těchto věcí a nikdy bych si jich tolik nezačala vážit. Ano, ta dálka je hrozná, někdy mi je večer až k pláči, jak mi chybí rodiče a sourozenci. A vůbec se za to nestydím, je mi teprve šestnáct a už jsem od domova tak daleko!!! Chápete? Jsem pouhé dítě, které si má poradit v cizích městech, bez rad, bez upozorňování... jedu si sama za sebe, musím na sebe dávat pozor, protože to za mě už rodiče neudělají. Musím přemýšlet nad tím, kolik peněz můžu utratit, jestli si můžu dovolit někam jít, jestli se musím učit, jestli bych měla uklidit, jestli jsou mé rozhodnutí správné, jestli jsou mé chyby omluvitelné nebo napravitelné. Vždycky jsem byla samostatná, musela jsem se to naučit, když nastal čas na hlídání sourozenců. Ale tohle je úplně něco jiného. Za ten pouhý měsíc jsem se naučila tolik věcí a nasbírala tolik zkušeností...
A teď najednou jsem zase doma. A všichni kolem mi říkají, co mám dělat a co je správné. A já si můžu oddechnout, že konečně se nemusím trápit nad těmito maličkostmi. A omlouvám se za to, jak jsem nadávala, že mi všichni všechno diktují...
A mám své soukromí. Mám svůj pokoj, svůj prostor, kde nikdo jiný nevstupuje, pokud to nechci. Konečně se můžu uvolnit a říct si: "Teď nikam nemusíš spěchat a nic nemusíš řešit..."
Začala jsem si vážit své rodiny, která mi nikdy nebyla tak blízká. Objímám je při loučení a návratu. Nikdy jsem své mamince neřekla, že jí mám ráda, protože mě takhle nevychovali, protože u nás jsou takové emoce tabu. Jediný, komu jsem vždy projevovala city, byl bráška, snažila jsem se ho "převychovat" tak, aby se za ně nestyděl, aby o tom, co cítí, mohl mluvit před svými rodiči.
Není pravda, že když se s kamarádkou nevidíte tak dlouho, že si najednou nebudete mít co říct. Jsme si ještě blíž, než jsme si kdy byly. Stojíme si v náručí i půl hodinky, píšeme si zprávy jako dva zamilovaní a naučily jsme se, že nikdy není pozdě na to, aby jsi někomu, na kom ti záleží, řekl, že ho máš rád.

Já vím, už mluvím trochu zcesty, ale potřebovala jsem to ze sebe nějak dostat. Děkuju za tenhle prostor.:) Teď utíkám ven za kamarádkou (a mám nakázáno se vrátit brzo, dávat v té tmě pozor, nedělat blbiny a chovat se slušně. Děkuji, mami<3).
Sladké sny Vám přeji.
vaše xoxo_Lady ♥♥♥
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 mk mk | Web | 30. září 2011 v 20:31 | Reagovat

Moc bych ti přála,aby ti to s ním vyšlo :)

2 xo.Nikushka ~ Banana´s girl xo.Nikushka ~ Banana´s girl | Web | 1. října 2011 v 8:33 | Reagovat

Takže koukám skvělý víkend? :) na články se těším ;) To jsem ráda,že se ozval,že si se odvážila po tak perných chvílí mu napsat ;) doufám,že ti třeba dnes napíše a půjdete spolu ven ;) věřím,že mluvil pravdu a doufám,že si ten čas na tebe udělá ;) třeba se neozve tento víkend,ale nezoufej,počkej si ještě třeba týden. třeba vážně nemá čas ;) já ti v tom držím palce ;) taky mám dost učení,ano i když jsem stále na základce,ale ta devítka je těžká a to mi všichni říkali,tak to si devítku budeš jen užívat,tak furt čekám a čekám kdy nastane tak chvíle,ten den,kdy si dám nohy na stůl a nebudu sedět na děsivou matikou,chemií,fyzikou a všelijakým předměty. mě taky přijde,že se měním,mě se začali na můj vkus líbit staré písničky. vždycky,když to pustila mamka v autě tak jsem si řikala "bože" ale teď to dám klidně hlasitěji. jsem zvědavá na tu skupinu, české a slovenské songy ráda také poslouchám a také ty starší,teda nesmí to být dechovka ;D. vždycky si říkám,jaké to bude,až budu bydlet sama,mamka někde v baráčku se svým manželem a já sama,ale asi to v těch prvních chvílích nevydržím,takže tě chápu,že se ti i stejská,přeci jen jsi byla s rodiči 16 let(se sourozenci nevím) takže je to pochopitelné ;)

3 xo.Nikushka ~ Banana´s girl xo.Nikushka ~ Banana´s girl | Web | 1. října 2011 v 8:33 | Reagovat

[2]:* skvělý týden ;D

4 Sajü Sajü | Web | 1. října 2011 v 11:04 | Reagovat

Ten konec s kamarádkou byl krásný. Myslím si asi to samý :) Je pěkný, když se vidíte po nějaké době a jste si ještě bližší, než když jste spolu každý den a tak. Takové to, že si sebe vážíte ^^
Já tedy na tu českou hudbu nejsem ani trošku. Vůbec se mi nelíbí čeští zpěváci, natož zpěvačky. Raději si poslechnu něco německého, co mi dá mnohem víc než česká hudba. Já doufám, že do fáze poslouchání čr/sk nedospěju nikdy :D Ale jestliže se to někomu líbí :) Nebudu ti psát, že ti to s tím hochem přeju, protože z toho nepoznám, jak "máš zlomený srdce", ale jestli tě dělá šťastným, tak jen hodně štěstí :-*

5 Ondina Ondina | 1. října 2011 v 14:10 | Reagovat

Milá Ladynko :-***. Jsi konečně zase doma. Opět jsi přišla s krásným článkem. Nádherně umíš vyjadřovat emoce. Pokaždé cítím dojetí.
Nejvíc mě zaujalo, jak jsi psala o tom, co pro tebe znamená rodina, co prožíváš, když se vracíš a jak chápeš zodpovědnost. Ve tvých letech si tohle uvědomuje asi jen málo lidí. Jsi úžasná slečna. Víš, co je zodpovědnost a máš krásné srdce.

A k české hudbě... nemám nad Wanastovky. Kodym a Varťák, ti umí. A samozřejmě i Anna K.! Jsem zvědavá, kdo tě tolik oslovil... ;-)
Ladynko♥, užij si krásný víkend! :-***

6 -E. -E. | Web | 2. října 2011 v 10:28 | Reagovat

Ahojky! Článek jsem četla už včera.. ale padla jsem únavou a neodepsala jsem =/

Chápu jak se cítíš.. když jsi přess týden sama za sebe. Je to pocit nejistoty.. strachu... že když se něco stane nemůžeš utíkat domů a rodiče ti hned nepomůžou. Proto se děsím okamžiku, až odmaturuju.. a budu muset odejít z města. Jednak kvůli škole a práci.. protože ani jedno dobrý tady neni. Nejradši bych u maminky bydlela do třiceti =D ale to nejde.. nějak se do toho skutečného světa ještě netěším.

Jsem ráda, že jsi se s kamarádkou neodcizila =) Podle mých zkušeností je to vzácné.

Přeju hezký zbytek víkendu a hodně štětsí do dalšího týdne =) těším se zas na další článek =D pp*

7 xoxo_Lady xoxo_Lady | Web | 2. října 2011 v 12:52 | Reagovat

[5]: Má milá Ondinko♥, jsem moc ráda, že se ti článek líbil, psala jsem ho se sevřeným srdíčkem.:) Víš co je můj největší problém? Řekla mi to jedna paní psycholožka, u které jsem byla na pohovoru kvůli střední škole. "Předčasně jsi dospěla. Jsi dítě s nitrem dospělého." A já s ní musím bohužel souhlasit. Já mám tolik tváří a tolik stran, že mě nepochopí nikdy nikdo. Ani já sama.
Wanastovky mám taky ráda, zbožňuju jejich texty a asi nejvíc ze všeho jsem si oblíbila Otevřenou zlomeninu srdečního svalu. Ten text je prostě nádherný!♥♥♥
Nejspíš jste mě všichni špatně pochopili, teda, já se špatně vyjádřila. Tou skupinou, která mě tak okouzlila, jsem, světe div se, myslela anglickou.;)

8 Bonnie Melone Bonnie Melone | Web | 2. října 2011 v 12:56 | Reagovat

:) Krásnej článek <3

9 Ondina Ondina | 2. října 2011 v 13:27 | Reagovat

[7]: Abych byla upřímná, milá Ladynko :-*** ♥, já váhala, zda jde o českou skupinu či cizí... Reagovala jsem na tu českou hudební scénu. ;-) Navíc jsem tvůj článek četla asi třikrát, protože poprvé mi došla slova, jen se mi zalily oči, jak to byl silný okamžik. Jen jsem si říkala, jak je možné, že tato dívenka si vše tak vzácně uvědomuje?? To snad ani není možné. Setkávám se s mladými lidmi denně (ale ne, neboj - mám čerstvě vystudovaný pedák) a jejich "starosti" a "důležité věci" se týkají zcela jiných, velmi omezených věcí. Já tuhle tvou stránku velmi obdivuji. Na druhou stranu, chtěla bych, přála bych si, abys jsi si užila všechnu tu radost a bezstarostný život, co ti ostatní ve tvém věku. Je to velmi krásná stránka tvé osobnosti. Takoví lidé snad už ani neexistují, tví rodiče jsou na tebe určitě pyšní.♥

A má milá, dnes nám zase odjedeš, tak ať ti týden uteče. Ať je úspěšný. Ať se ti daří! :-*

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps skladiště:
ComScore