|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Angel don´t you cry ...

7. července 2011 v 22:12 | xoxo_Lady |  Miluji a nechávám se unést
"Angel don´t you cry, I´ll meet you on the other side..."
Přesně tato věta mi zní neustále v uších. Ať jsem kdekoli, ať dělám cokoli, ať myslím na cokoli, vždy se v tu nejneočekávanější chvíli vynoří z mé mysli a já si tyto slova musím pronést nahlas. Zaryla se mi velmi hluboko. Cítím je vyryté v mé duši, v srdci. Jsou ale neviditelné, můžu je vidět jen já nebo je někomu říct, ale nikdy to nevyzní tak krásně jako mi zní uvnitř. Proto je chci mít napsaná. Ještě netuším kde ani kdy, budu si muset určitě ještě dlouho počkat. Nejspíš až budu plnoletá. Ale mně to nevadí, protože časem, za ty tři roky, poznám, jestli ve mně ty slova stále jsou. Ale jsem si jistá, že budou. Navždy.
Vždy jsem si říkala, že bych si nikdy nenechala dobrovolně udělat tetování ani piercing. Ne že by se mi to nelíbilo. Pokud je to malé a má to jakýsi symbol, pak ano. Nemám ráda hodně potetované lidi. Bill je výjimka. Každé jeho tetování je symbolem, má v sobě tajemství, které ví jenom Bill a možná jeho bratr...
A já chci mít na sobě symbol lásky k nim. Největší strach mám z bolesti. Ale pro ně to zvládnu. Snad. Radši se nechám připoutat.:)

Slíbila jsem, že prozradím, co za video a píseň se tak vryli do mého srdce. Někteří už možná tuší. Určitě. Podle toho kousku textu. Dovolte, abych se s vámi podělila o mé poznání, o mé pochopení těchto slov, o můj nalezený symbol, který Billyho slova nabízí...
Anděli, neplač... Myslíte, že toto oslovení patří jakési nadpozemské bytosti? Anděli s nádhernými velkými křídly, jemnou čistou tváří, čistou a přesto uplakanou duší? Možná podle Billa. Já však v tomto oslovení vidím každého z vás. Z nás. Ten samotný anděl, o kterém Bill zpívá, je prachobyčejný člověk. Nebo bych měla spíš říct jeho ztrápená duše? Nečistá, bolavá, trpící, žalostně prosící o vysvobození... Takhle to vidím a hlavně cítím já.
Pro Billa je tím andělem osoba, na kterou stále čeká. Nebo také Tom.
Setkáme se na druhé straně... Na druhé straně čeho? Možná útěcha. Možná slib. Slib, že počká. Počká kdekoliv. I na druhém břehu, který od sebe dělí život a smrt. Nebo na druhé straně světa. Protože je dělí nekončící vzdálenost. Nekonečná, protože vlastně netuší, kde anděl je.
Omlouvám se vám, tohle jsem neplánovala. Plácám nesmysly, které určitě ani nechápete, protože je to prostě z mé hlavy, která píše pod náporem šílených emocí z této písně.

Než se vrhnete pod perex, dovolte mi ještě, abych se vypsala z poznání, které mě uhodilo do očí, když jsem vylovila už umačkaný papír s těmito slovy, abych si je připomněla. Pokud chcete, přeskočte tento odstavec, týká se opět mé twincestní duše.
PROČ Bill v refrénu zpívá o polibku na rozloučenou, když v druhé sloce je jasně napsáno tohle: I don´t your name but still believe..." a hned po tom následuje "Now It´s the time for you and me..." Chápete, co tím chci říct? Nejspíš ne. Budu se snažit to tedy vysvětlit.
Jak může políbit na rozloučenou někoho, koho ještě nepoznal? Nezná jeho/její jméno?
Možná že když Bill psal, přemýšlel zrovna o náhlém nalezení lásky a příliš rychlém ztracení, ale... posuďte sami. Nevšímejte si mě, dneska si celý den pročítám jeho texty a nějak... v některých to vidím jasně... Stop. No more words about that!:)


I´m here with you... I´m here, here...
Pro mě tato píseň znamená neuvěřitelně moc. Jak jsem psala v minulém článku, není pro mě nic silnějšího. Než budete pokračovat ve čtení, chci po vás, ať si pustíte tohle video. Je jedno jestli jste fan nebo ne, pokud si to nepustíte, nemá smysl tohle číst dál. Nepochopíte. A možná ani pak ne, ale můžete to alespoň zkusit.

Teď to nebude ani tak o samotné písni, protože i když tu miluju, pro mě znamená něco více zrovna tahle akustická verze. A ještě více přímo tohle video.
Jak už jsem psala, stejně to zopakuju. Ať je to jakékoli video z jakéhokoli místa, od jakéhokoli interpreta, vždy mě nejvíce dojme, když fanoušci dávají najevo svou podporu hlasitostí na koncertech. Ano, ječet šílenstvím z toho, že slyším a vidím kluky z Tokio Hotel, to dělá každá fanynka. Ale já teď mluvím o tom davovém křiku, kdy je hala zcela zaplněná a fanoušci křičí. A pak křičí ještě více, když spatří Billův úsměv. Stačí mi vidět, s jakým štěstím v očích se dívá a poslouchá to a jsem dojatá. Protože vím, že přesně tohle kluky podporuje. Tuším, co se v nich v tu chvíli odehrává. Jsou hrdí na to, že dokázali ty lidi přimět k tomu, aby je podporovali. Cítí lásku a vděk. Štěstí. Překvapení a úžas.
Nejkrásnějším okamžikem je pro mě, když se ozývá zpěv fanoušků. Tak hlasitý a plný emocí.
Nedokážu mít ráda hudbu někoho, kdo pořádně nepoděkuje svým fanouškům a neukáže jim, jako moc je miluje. Věřte nebo ne, jsou takové celebrity. Nebudu jmenovat ale jsou. A já kluky miluju z velké části i proto, že jsou svým fanouškům tak otevření a nebojí se jim dát najevo ani slzy. Bill je toho krásným příkladem.

"Thank you so much for your love, for your support, for everything you do every single day..."
A když tady děkuje. Tak dlouho a... s takovou otevřeností a upřímností. Mám slzy v očích a přitom se usmívám. To za to, že mě hřeje u srdce, že jsou takoví. Dojímá mě to tím víc, když slyším ten... plynulý a krásný zvuk Tomovy kytary.

Má oblíbená věta je, "nemusím ani dodávat, jak...". Ale tentokrát nebudu začínat takhle. Teď to prostě napíšu bez otálení. Billy má nádherný hlas. Je jedno co zpívá, jeho hlas je nádherný. Tady je ale něčím výjimečnější, než obvykle. Já v tom cítím mnohem více. Já v tom cítím tolik emocí, pocitů... Cítím v tom všechnu jeho sílu, celé srdce i duši. Protože on když zpívá, zpívá srdcem, nejen hlasem. Jeho rozléhající se hlas při refrénu mnou silně otřásá. Dává do toho jistotu a sílu, s jakou bude čekat. Na anděla...
Vidím jeho nádhernou tvář plnou lehce přečitelných pocitů, krčící obočí, rty vyslovující s něhou, zavřené oči pod náporem upřímností a pravdy textu...
Vidím jeho skloněnou tvář, jak je vnešen do bratrových slov a do melodie, prostřednictvím které dává najevo souhlas. Neuvěřitelně něžné ruce, co hrajou s takovou jistotou a citem, snahou vyjádřit to vše co nejčistším tónem...
Nekončící okamžik, jenž bych jednou chtěla prožít.
Právě tato píseň byla mou první od Tokio Hotel, kterou jsem se odhodlala naučit na kytaru. A když hraju a zpívám, neslyším sebe. Slyším jeho...

Oh, teď jsem si uvědomila, že jsem zase poněkud více zaměřená na Kaulitze. Ale to nevadí. Teď jsem nepsala mou twincestní duší, ale tou, která cítí to bratrské pouto, ať jde jakýmkoli směrem.
Bill, Tom. Jsou stejní. Nemůžu psát jen o Billovi nebo jen o Tomovi. Když píšu o jednom, je to jako bych napsala jen polovinu. Tu druhou část tvoří totiž to druhé dvojče. A já ty emoce cítim z obou. Když sedí vedle sebe, jeden hraje, jeden zpívá, cítím tu samou okouzlenost okamžikem a naprosté transformace do světa hudby... Do jejich světa, který si vymysleli, který postavili...
Tahle píseň je prostě překrásná. Stejně jako je překrásně zazpívaná. Je jedno kolikrát to slyším a vidím, pokaždé jsem okouzlena, jen jsem bez dechu a okouzlena. A hrdá, plná lásky. Pokaždé nevědomky s přitisknutou rukou u srdce.♥

Neměla jsem v plánu se takhle hloupě rozepisovat. Chtěla jsem jen napsat jako obvykle, ale dnes jsem prostě v jiné náladě. A tento článek jsem zničila, protože se nedokážu p�
 

3 lidé ohodnotili tento článek.

Komentáře

1 Ondina Ondina | 8. července 2011 v 15:45 | Reagovat

Drahá Ladynko♥♥♥ :-*,
já se vůbec divím, že stále vidím na monitor. Stačilo mi přečíst si název článku a okamžitě jsem věděla, co za píseň máš na mysli. Tohle jsou tak strašně silná slova, text, který nesmírně osloví, pokud je člověk vnímavý a ty jsi a moc! To na tobě obdivuji a proto si tě vážím! ♥♥♥ Já jsem přečetla celý článek a hned dvakrát. Dnes ráno, ale natolik mě dojal, jak snad nic v poslední době, přestože Prayers jsem také proslzela, ale tohle... být tebou, pošlu ho na TWB. Víš, ty tady píšeš (s tím nesouhlasím), něco o "hloupém rozepisování... Ne, tak to necítím. Je to nádherná zpověď, to psalo tvé srdce a muselo pohnout srdcem každého ze čtenářů. Mým ano. Už jsem myslela, že nemůže přijít hlubší a emotivnější chvíle než tvé povídky, ale tento článek... každý čtenář z TWB by musel plakat nad tou krásou a zároveň se radovat. Tvá slova a jejich význam mě opět přesvědčili o tvém nesmírném citu. Každé tvé slovo má hloubku, určitý symbol. Je nádhera pohlédnout do tvého srdce!
Nejkrásnější bylo, když jsi napsala, že je tím andělem vlastně každý z nás a máš pravdu.
Teď asi nečekáš, že přehlédnu jednu věc... Tommy a kytara, jeho hra... no, je ve mně v ten moment jen obdiv. Ty sama víš, že tyto chvíle jsou pro mě svaté, JSOU!
Přestože jde o Phantomrider, když píšeš a vysvětluješ ten význam slov, okamžitě mě to přemostilo ke tvé povídce Pain of Love, protože něco takového, když jde hned o další větu... I´ll meet you... mám spojené právě s tím, jak tvá povídka skončila. Přesně takto. Je to nádherné. Možná jsi právě myslela na tato slova, když jsi ji psala, kdo ví?
Chtěla jsem napsat až teď, abych ty emoce nějak zvládla a nepodařilo se mi to, opět mě přemohly.
Tento článek je překrásný, přála bych ti, aby byl někde přeložený a aby si ho pánové přečetli. Pak by opravdu anděl plakal!
Nádhera! ♥
PS: Kérky se neboj - nebolí - a pierc? Záleží, kde si ho chceš dát...

2 Crazy.DE.Bill Crazy.DE.Bill | Web | 8. července 2011 v 16:48 | Reagovat
3 Nikki Nikki | Web | 9. července 2011 v 11:25 | Reagovat

už veľmi dlho som nečítala tak krásne slová... musím súhlasiť tá pesnička je nádherná a zakaždým keď ju počujem nemôžem ovládnuť plač a ani nechcem...proste to ide samé
Ak mám na nič náladu pustím si ju a ono ma to z tej nálady vytrhne. proste nejde, aby som sa neusmiala keď počúvam tie slová, i keď nie vždy sú veselé.
Napísala si to nádherne. Čítala som t hrozne dlho, pretože po každej vete, prišli nové slzy... krásne :) <3

4 kawaii ~ ^^ kawaii ~ ^^ | E-mail | Web | 9. července 2011 v 11:26 | Reagovat

Moc krásný článek.. :))
Píšeš opravdu nádherně...od srdce.

5 Nikki Nikki | Web | 9. července 2011 v 12:57 | Reagovat

vôbec nemáš za čo...len som napísala čo si myslím...naozaj krásne píšeš :D

6 Lucy Lucy | E-mail | Web | 9. července 2011 v 15:17 | Reagovat

Ahojky,
Zaprvé chci poděkovat za pochválení blendu na mém blogu.
A zadruhé - když už jsem byla tu, tak jsem si přečetla tento článek a musím říct, že je to krásně napsané. Vlévala jsi do toho své pocity, emoce, to jak to cítíš. Nejsou to hlouposti. Šlo to hezky od srdce, když to čtu, tak to vycítím.
Tudíž je to moc nádherně napsaný článek.
Zatím se měj.
Lucy.

7 xoxoNikushka xoxoNikushka | Web | 10. července 2011 v 10:59 | Reagovat

Už je mi zase trapně,že se neustále chodím omlouvat jak neobíhám atd. Ale to už se změní,na blogu probíhá rekonstrukce a už je z části hotová. Doufám,že se na mě nezlobíte. ;) Snad mě máte ještě v affiliates popř. v sister site.

8 Lucy Lucy | E-mail | Web | 10. července 2011 v 11:41 | Reagovat

Není vůbec zač. ^^ Je to nádherně napsaný, tak proč bych ti to nepochválila? :)

9 xoxo_Lady - adminka xoxo_Lady - adminka | Web | 11. července 2011 v 21:56 | Reagovat

[1]: Ondinko♥♥♥, opět moc děkuji za tvůj nádherný komentář!;o)<3 Víš, každá píseň od TH♥ je pro mě něčím výjimečná, ale tahle má neskutečnou moc. A já jsem se prostě musela podělit o své myšlenky.:)
Ale s Pain of Love nemá vůbec nic společného. Tvé přirovnání těchto slov k této povídce mě překvapilo, bez tebe by mě vůbec nenapadlo, že je vlastně něco spojuje, ale v jistém smyslu máš pravdu, hodí se k tomu konci.:) Ale u psaní jsem většinou poslouchala právě tu krásnou píseň se stejným názvem jako má povídka. A nejlépe se mi psalo u té části, kde... však ty víš, Tomovo sólo(už jsme zase u toho, tohle téma je prostě nekonečné :DD).:)))♥ Hodně mě mrzí, že není i na originální verzi na CD.
Co se týče toho tetování, jak jsem psala, kvůli nim cokoliv.:) Ale pierc, to ne, asi jsem se špatně vyjádřila. Ten bych si opravdu NIKDY nedala (ne že by se mi nelíbil)!! Stejně jako Tom odmítá tetování kvůli strachu, já odmítám právě pierc! Jehla na povrchu jako je to u tetování, to ještě přežiju, ale aby mi někdo propichoval kůži... brrr... nenechala bych si propíchnout ani ucho!:D Takový srab já jsem!:D

10 Luczynka Luczynka | Web | 24. července 2011 v 13:36 | Reagovat

Panejo, slečno, máte talent.
Já bych tohle napsat nedokázala.
Tak nějak jsi mě vrátila zpět v čase do Tokiáckejch časů. Už je to táákovejch let, co jsem do nich byla strašně zblázněná. Ale ikdyž mě ta tokiománie pak opustila, nikdy jsem proti nim nic neměla. Pro mě vždycky v tom  srdci zůstali. Byli, jsou a budou. Je to vzpomínka na dobrý časy. Na časy, který jsem měla ráda. Vzpomínka na to, jak jsem byla zamilovaná do Billa Kaulitze:P Na tohle období nikdy prostě nezapomenu:-)
A tenhle článek mě dojal. I pár slz mi steklo po tváři. Dokázala jsi to tak krásně popsat.
A co budu pořád na TH obdivovat je to, že i po tolika letech slávy, jsou těm fanouškům plně oddaní. Jsou jima pobláznění. Neberou to jako samozřejmost, že tohle všechno mají. Užívají si to. Bill zpívá ze srdce, a ne kvůli tomu, že musí. Smějou se, od srdce. A dokáží poděkovat. Poděkovat publiku. To je podle mě asi ze všeho nejdůležitější. Ostatně, to už jsi tu řekla.
Dovolím si půjčit tvůj článek na můj blog. Teda, jen odkaz na tenhle článek. Už dlouho se chystám napsat článek o nich, můj názor, a ráda bych to ještě podtrhla tvým článkem. Tak snad ti to nebude vadit.
Měj se hezky.

11 Sanket Sanket | E-mail | Web | 29. září 2011 v 0:07 | Reagovat

Vstřebal jsem to, neboť žádný učený z nebe nespadl....žeee:-)

12 JohnyKraken JohnyKraken | E-mail | Web | 15. listopadu 2011 v 16:25 | Reagovat

no comment:-)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama

Stamps skladiště:
ComScore