|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

Červenec 2011

I am crazy from this devils kids.

31. července 2011 v 19:48 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Dobrý večer všem zbloudilým duším.
Ne že bych si přišla jen postěžovat, ale něco k tomu přece napsat musím. Jak mě ty změny na blogu štvou! I tu novou galerii bych překousla, ale to, že jsem se čtyři dny nervovala s komentářemi a stejně přidat nešly, je moc i na mě. A zrovna kdy jsem měla chuť pobrouzdat blogy a potěšit nějakými těmi komentáři.
Dnešek je prostě bezvadný den. Nepředstavujte si nic bombového, prostě jsem si hodila nožky na stůl, pustila Lostprophets a začetla se do Stmívání. Jak já ty knihy zbožňuju! Narozdíl od filmů. Včera jsem byla pološílená a buďte rádi, že jsem neměla čas a večer ani chuť si postěžovat tady, to byste něco zažili.:D Já nevím, kolikrát mi připadá, že nehlídám dva otravné skřety, ale celou školku. Já je snad přihlásím někde na vojenský tábor, abych měla aspoň o těch prázdninách klid. Nevadí mi je hlídat, nevadí mi se starat o celý obrovský dům, lítat jako fůrie, jestli se jim nic nestalo, okřikovat psa, který neustále zdrhá k sousedům, pobíhat po domě s hadrem v ruce a vysavačem na zádech... ale co je moc, to je moc. A co naprosto nesnáším, je, když si můj roztomilý bratříček přivede ty jeho povedené kamarádíčky, a já mám najednou na starosti pubertální výrostky, co se nestydí přímo přede mnou zhodnotit, řekněme ty věci, na které by ve svých letech ještě myslet neměli. Že jsou sprostí jeho kamarádíčci, to vím už dávno a snad bych je i snesla, ale že se mi naskytne vyslechnout něco takového od pětiletého dítěte a zrovna od mého bratra? No prosím, kde ten svět spěje? Proboha, vždyť za pár let budou ty pětileté děti snad poučovat starší a radit jim... Tak jsem se pěkně nadechla, vydechla, poslala je všechny do patřičných míst, svalila se na pohovce do pozice jógy, pustila uřvané Lostprophets a myslela na to, až si postěžuju, jak přijdou rodiče z práce. Jo, postěžuju, oni to berou na lehkou váhu, ale co já pak s těma harantama?!
Klid. Nebudu se znovu rozčilovat. Ale dnešek je prostě dokonalý.
Je až k smíchu, jak jsou ty děcka před tatínkem andělské. Ty masky by jim neprokoukl ani sám ďábel! Super, teď to vypadá, jako bych je neměla ráda.:D Nejsou takoví vždycky, jsou to mí sourozenci a já je miluju. Ale prostě nedokážu prominout, když jsou na mě takoví za to, jak se snažím. Jen podotknout, že se nudí, tak hned vymýšlím, co bychom podnikli. Dokonce mě minule přemluvili a já s nimi musela hrát na schovávanou. A pak přijdou jeho kamarádi a on se začne chovat jako největší king a dělat ze sebe borce (z jeho pohledu) a blbečka (z mého pohledu). Děs tohleto.
Tak mě napadlo se odreagovat a připravit na středu, kdy to všechno začne odznovu a mohu si dovolit říct, že to bude ještě horší. Při nudném poflakování se po netu jsem narazila na mnou kdysi naprosto zbožňovaný seriál Summerland/Kalifornské léto. Myslím, že jsem měla tehdy asi 13, když jsem každou sobotu ráno vyhupsla z postele rozzářená jako vánoční stromeček a neklidně poskakovala po obýváku a ladila Novu, aby mi další díl neušel. A pak se celý týden vzpamatovávala z toho blonďákova úsměvu. Dobře, přiznávám, zase tak dávno to nebylo a neříkám, že už mě ten blonďák nebere.:D
Řeknu vám, byl to skvělý nápad si to pustit. Přinese mě to na úplně jiné myšlenky. Vždycky jsem tenhle seriál milovala. A není to jen kvůli Jessemu.:D Takže teď čekám, až se mi stáhne další díl.:)
Po dlouhé době jsem se vrhla i na avatary, tak tady těch pár otřesností můžete vidět. Jsou jednoduché, ale na víc jsem se prostě nezmohla!:D
Teď jsem si vzpomněla. On ten blonďák byl mou zcela první platonickou láskou. První kluk, o kterém se mi zdálo. Když si vzpomenu, jak jsem vystřihovala jeho ksichtík z časopisů, jak před spaním líbala jeho plakáty. Bože. To bylo období!:D Brala bych ho znovu.:D Škoda, že už teď to není ten rozkošný blonďáček. Ale co se dá dělat, každý jednou vyroste a nejde to zpomalit ani zastavit, což je v některých případech obrovská škoda. Ale neříkám, že teď z něj není sexy chlap.:)
Zatím vás opouštím. A tleskám, pokud jste to dočetli až teď!:D
vaše xoxo_Lady :-*

avatars by xoxolady.blog.cz; don´t copy

|Red Riding Hood|; recenze

27. července 2011 v 13:00 | xoxo_Lady |  Recenzuji a hodnotím
|Red Riding Hood; Červená karkulka|
Romantický fantasy thriller vypráví o Valerii (Amanda Seyfried), jejíž srdce patří Peterovi (Shiloh Fernandez), o kterého sice stojí Valerie, avšak její rodiče jsou zcela jiného názoru. Proti její vůli jí domluví sňatek s Henrym (Max Irons). Stále neklidný chod vesnice, který je hrůzostrašným vlkodlakem obírán o dobytek, je postaven přes krutou překážku. Vlkodlak si tentokrát nevybere jako oběť žádné ze zvířat, vezme si mnohem víc, a to lidský život. Život Valeriiny sestry. A to zhatí všechny plány a naděje Valerie a Petera, kteří se chtěli pokusit o útěk a dát tak svobodu jejich lásce. Tímto vše ale teprve začíná, jelikož je Valerie označena za podezřelou a poté se stává také návnadou.

Nijak extra jsem se na tento film netěšila a stahovala jsem si ho jen kvůli skvělé herečce jakou je Amanda Seyfried. Film zhmotnila tatáž režisérka, co vytvořila Twilight, který více než nemusím a podle některých reakcí jsem propadla dojmu, že se tohle bude Twilight nemálo podobat. Nyní však můžu prohlásit, že mě více než překvapil, poté zaujal a nakonec jsem byla přímo unešená! Jediné, co je podobné Twilight, jsou možná ty lesy a vlkodlak, avšak celý příběh je díky bohu naprosto odlišný. Velice mě zaujalo, že nic dopředu nebylo jasné. Nepropustí vás to ani o kousek vpřed a když už si konečně myslíte, že víte, jak to skončí, překvapí vás, jak moc jste se mýlili. A přesně tohle mám na filmech ráda. Když nevím, jak dopadne. Také musím poznamenat, že mě zaujalo prostředí. Perfektně natočeno, opravdu působivé. Perfektní film a více než vřele doporučuji. Nenechte se odradit na první pohled nudným příběhem. Budete překvapeni, jak překrásné dílo to ve skutečnosti je.:)
zdroj obrázků: amanda-sayfried-fansite.blog.cz; článek nekopírovat!

No matter gay, straight, or bi, lesbian, transgered life.

27. července 2011 v 11:11 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tak mě tady máte, po trošku delší době si můžu konečně sednout a něco napsat, jelikož poslední dny jsem nedělala nic jiného, než si vyprázdňovala žalúdek a polykala prášky a kapky. Ještě nikdy mi tak špatně nebylo, přísahám!:D Ale už jsem snad úplně zdravá, snad mě zase nic nechytne. 4 dny jsem nic nejedla a asi ještě dlouho nebudu, mám žaludek jako na vodě. Ale do té knihovny dneska prostě skočit musím!!:D
Poslední dobou se začínám více uzavírat do sebe. I když miluju město, jsem dítě z města, vyrostla jsem v něm a tuhle vesnici nesnáším, miluju tu přírodu kolem. I když, nemyslete si, ono to tady není nijak čisté, třeba ovzduší je tady horší než ve městě, důvody jsou jednoduché, ale teď se jimi nechci zabývat. Nějak mi ta příroda bude chybět, ale do města se prostě těším. Miluju obojí, obojí má něco do sebe a já se neuvěřitelně těším, až si v noci sednu k oknu a budu pozorovat všechny ty světla a stále ubývající davy lidí. Ale sedět při hvězdách na balkóně, obklopená lesy, poslouchajíc zpívající cvrčky, kteří mi nahánějí hrůzu (:D), to má taky něco do sebe.

Včera mě naprosto znechutil jeden film. Nebyl to horor, to bych si to jinak nepustila. Pustila jsem si ho jen kvůli úžasnému herci. Ve chvíli, kdy jsem viděla tu krev, jsem nedokázala nic víc, než si tisknout ruce na oči. Ani vypnout jsem to nemohla, jelikož mě tak strašně zajímalo, jak to skončí. Samozřejmě to skončilo špatně a krve byly potoky. Proboha, ještě teď mi je při tom pomyšlení špatně, zvedá se mi žaludek. Jak se někdo na tyhle filmy může dívat s klidem?
A před chvilkou jsem si řekla, že by bylo dobré si poslechnout, jak tí dokonalí Lostprophets hrajou na živo. A víte co? Tohle mě znechutilo ještě více než ten včerejší krvák! Proboha, tak dokonalé songy, tak dokonalý hlas, ale na živo to je prostě odporné! Nemůžu si pomoct, ale tohleto... Dobře, možná nejsou tak hrozní pokaždé, ale co jsem viděla, to mi stačilo. Jejich hudbu miluju, ale jen verze ze studia, protože ty jediné jsou od nich dobré!
Tak jsem si na uklidnění pustila mou oblíbenou Gagu. Pomohlo. Tomuhle se říká umět zpívat na živo!♥ Protože ona umí. Neobdivuji její styl ani mi není vzorem, jen obdivuji její hudbu a styl její hudby, to jak je šílená a neříkám, že její kostýmy nejsou úžasné, ale není to můj šílek kávy. Vše co se týče hudby. Nic víc nic míň.
Při tomhle mě mrazilo. Nádherně se do toho vžila a konec Born This Way je prostě bravůrní! Zasloužila by si mnohem mnohem větší potlesk!:) Tam být, tak se mnou asi přímo klepe kosa. Když si představím, jak se tam musel její dokonalý hlas rozléhat...♥

Později sem přibyde článek s další recenzí, opět filmovou. Napsala jsem ji už včera, ale nakonec jsem ji přednastavila někdy na odpoledne, teď nevím přesně.
Zatím se mějte, užívejte prázdnin, já se jdu dát opět do psaní.:)♥
vaše xoxo_Lady<3

zdroj obrázku: weheartit.com

|I am Number Four|; recenze

22. července 2011 v 16:41 | xoxo_Lady |  Recenzuji a hodnotím
Rozhodla jsem se založit novou rubriku. Přibydou články s recenzemi filmů možná i knih, které mě zaujaly, ale třeba i zklamaly. Ke každému napíšu pár řádků o čem film/kniha je, a pak k tomu dodám svůj názor, co se mi líbilo, co naopak ne, co mě zaujalo... Taky přiložím odkazy a fotky. Budu ráda, když se vyjádříte v komentářích, jsem zvědavá na vaše názory ohledně filmů i mých recenzí.;)
|I am Number Four; Jsem číslo čtyři|
V tomto akčním scifi, režírovaným D.J. Carusem, doprovázíme na první pohled obyčejného teenagera Johna Shmithe (Alex Pettyfer) a jeho ochránce Henriho (Timothy Olyphant) na útěku před nepříteli. Musí se přestěhovat do Ohia, už po několikáté John mění prostředí, příčí se mu stále se skrývat a proto nesouhlasí se svým ochráncem a přes jeho varování se nechá zapsat do školy. John se snaží zapadnout mezi své vrstevníky, ovšem už první den poznává další nepřátele, ale taky poznává dívku, kolem které se vzápětí začne točit jeho zájem. John se však musí vyrovnat i s novými schopnostmi, jež se projevují v ty nejnečekanější chvíle, čelí svým nepřátelům, kteří ho rychle vystopovali do jeho nynějšího bydliště a dají mu jasně najevo, že je na řadě...

Poslední dobou se stále častěji setkávám s napodobeninami, nic není čistě originální a ne vše originální je zajímavé natolik, aby udrželo pozornost po celý film. Jsem číslo čtyři jsem si pustila hlavně kvůli herci, který si zahrál hlavní roli a rozhodně svým talentem nezklamal! Nečekala jsem však, že celý film bude tak ztrhující. Tento kousek se vážně povedl, jak efekty Johnyho schopností, bitev, tak romantické chvilky s jeho vyvolenou a nechybí ani okamžiky hrůzy. Celý děj je zajímavý, po dlouhé době můžu říct, že jsem viděla povedený film, co se týče tohoto žánru. Vřele doporučuji!

zdroj obrázků: weheartit.com ; nekopírovat!

Arts by Chocopols♥

20. července 2011 v 22:00 | xoxo_Lady |  Zaujalo mě
Kdysi jsem zveřejnila článek se skvosty od bohyně Allegator, dnes to bude má další oblíbená autorka, která mě oslovila svým úžasným talentem a díly, které jsou nezapomenutelné a já je už hodně dlouho obdivuji. Proto je čas na to, abych vám nějaké její dokonalosti představila. Teda těm, kteří tuhle autorku neznají a ti, jenž ji znají, se mohou pokochat podruhé, nebo po několikáté... Miluju ty rozkošné nosíky a prostě celý ten styl, jakým kreslí... ♥
Tou bohémkou je Chocopols. Její díla naleznete pod perexem, určitě doporučuji i cheknout její stránku, má bezvadné komiksy! A pro lepší atmosféru si můžete pustit jeden z pro mě nejlepších songů od Lostprophets.;)
Obrázky budou nejspíš na stránku blogu moc velké, takže je blog určitě zmenší, což je škoda, tak se když tak mrkněte na stránku Pols a prohlédněte si je pěkně zblízka!;o)
WARNING: TWINCEST!

Ashley´s Birthday Parties

17. července 2011 v 17:00 | xoxo_Lady |  Miluji a nechávám se unést
Slibovala jsem článek o Ashley, konkrétně o její narozeninové oslavě, která se konala v Pure Night Club. A protože jsem tady ještě Ashley nepogratulovala k těm 26tinám, tímto článkem jí přeju vše nejlepší a všechno ostatní, co k tomu patří.:)
Článek bude poněkud delší, nejspíš se na něm pěkně vyřádím, protože mi děsně začalo chybět to každodenní přidávání novinek o téhle úžasné herečce a zpěvačce. Pokud byste někdo zahlédli na nějaké stránce o Ash náběr spoluadminky, písněte mi do komentářů, budu vám vděčná!:) Brala bych něco jen teď přes prázdniny, stejně se doma nudím.:)

Teď už k oslavě. Když jsem viděla fotky, hned mě napadlo, že je tady prostě musím mít! Jsem nadšená z toho, že si Ashley nechala vlasy přebarvit zase na blond, vždycky se mi takhle líbila víc, i když jako brunetka je samozřejmě taky hezká.:) Naše znovu blonďatá Ashley měla na sobě dokonalé béžové šaty, které mi málem vyrazily dech, jak ji skvěle padnou. Závidím ji tu vypracovanou postavu, i když ona si ji zaslouží, však chodí do fitka snad každý druhý den!
Tady jsou nějaké ty fotky, vybrala jsem ty co se mi líbily nejvíce. Můžete vidět Ash na červeném koberci, pak s jejím dortem, sestrou Jennifer a na skupinkové fotce je také s herečkou Heather Hemmens, která si po boku Ashley zahrála v seriálu Hellcats. Dovolila jsem si fotky trošinku poupravit. Zdroj samozřejmě najdete pod článkem!;)

Article about nothing... again...

17. července 2011 v 10:03 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Dobré ránko, zlatíčka!:)
Vlastně ani nevím, co bych měla psát, nějak mě nic nenapadá, takže to bude opět jen takový článek o ničem.:) Jen jsem vás chtěla pozdravit a říct, že stále žiju, protože jsem se dlouho neozvala..

Před několika dny vyšlo album jedné úžasné holčině, která se proslavila na youtube. Možná ji znáte, možná ne, což se budu divit, protože její hlas je vážně nádherný!♥ Kdysi už jsem tady myslím dávala nějaké její videa. Pod náhled jsem hodila její Liar, Liar. Moje nejoblíbenější!♥

Ještě malá zmínka o Ashley♥, která předevčírem oslavila své 26. narozeniny v Pure Night Club. Už dřív jsem sem chtěla hodit fotky i z oslavy na pláži, ale nějak jsem se k tomu nedostala. Takže během dneška čekejte nějaký ten spešl článek jen s Ashley... Mimochodem, zbožňuju ty její nové blond vlasy!:)♥
Vaše xoxo se musí loučit, jelikož byla vyslána na rybíz.:D
vaše xoxo_Lady :-*
edit: video doplněno, to je tak, když spěcháte k rybízu :D
zdroj obrázku: weheartit.com

Maybe I'll never see you smile again..

11. července 2011 v 21:41 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Zdravím!:) To je překvápko, takhle navečer, co?:) Docela dlouho nepřibyl žádný článek, ale teď všechnu pozornost obracím na něco jiného. Po dalším velice nevydařeném dni jsem se rozhodla stáhnout do ulity a nějaký ten čas se neukazovat světu. A volný čas nemůžu trávit lépe, než čtením dokonalé Myrtilles. Autorka téhle povídky a dalších jejích skvostů je vážně bůh v tomto umění. Neskutečně ji obdivuji, její příběhy jsou tak... jedinečné a napsané s tak výjimečným stylem, že musí upoutat snad každého.:)
Zdá se, že Prayers jsou asi v polovině, možná kousíček za. Nespěchám s koncem, času je dost a nápady přibývají, ale nechci si všechny ty nápady z hlavy vybrat už teď... musím si něco přeci nechat na další povídku.:) A ta další bude rozhodně originální slash. A až pak možná dopíšu tu mou drahou rozepsanou... twincestní...

Chtěla jsem vám všem moc poděkovat za překrásnou návštěvnost. Když jsem dneska otevřela mail se statistikami, málem mi vypadly oči, samozřejmě opět do hrnku s čajem, na to já mám prostě štěstí.:D Ale zpět k té návštěvnosti. Za jeden týden překrásných přes 200!:) Já vím, že někteří z vás mají o hodně vyšší návštěvnost a že to zase není nijak přehnané číslo, ale pro mě je to vrchol blaha.:) Proto vám děkuju. I za to, že komentujete články... ;)

Mimochodem, musím tady zmínit. Minule jsem si tak projížděla ten chaos ve složce s hudbou a natrefila jsem na jednu takovou skupinu, jejíž CD jsem si kdysi tak z náhlého popudu stáhla. Jejich písničky se mi nelíbily. Tenkrát. Nyní jsem na vrcholu blaha podruhé, protože tohle... to je něco dokonalého!:D Nechápu, jak se můj hudební vkus mohl takhle změnit. Za rok. Kdysi bych na tu jejich uřvanou písničku řekla, že je to humus, že takhle řvát umí každý... teď jsem toho názoru, že tohle je fakt umění a rozhodně při tom nemám potřebu si zakrývat uši. Ne že bych se změnila až tak moc, že bych začala poslouchat tvrdou hudbu, jen jsem trošičku přitvrdila. Takový rock, punk-rock, alternative rock, to je moje... možná trošičku hard-rocku, ale to už jsou ty moje výjimky.:)
Určitě si tyhle kluky poslechněte, mě se jejich hudba děsně líbí, doporučuju si rovnou strčit sluchátka do uší, do tohodle se musí pořádně vcítit, dokonalost...!:) Jejich jméno? Lostprophets. Možná někdo znáte, pro mě to jsou naprosto neznámí tvorové. A asi napořád budou. Ale hudbu mají dokonalou.
Přeji vám všem, co jste se prokopali až na samý konec článku dobrou noc plnou sladkých snů. Ty mé budou možná až přeslazené z představ úžasné povídky, do které se jdu opět po pěti minutové přestávce pustit. Zajímavé. Nikdy jsem nemohla číst nic, co bylo delší než 15-20 dílů, protože mě to po nějakém čase přestalo bavit. Teď bych dala kdo ví co za to, kdyby ta povídka byla nekonečná. Neskutečně mě uklidňuje a přivádí na jiné myšlenky. Ale Saltarina a Cheraby jsou pro mě větší poklady!♥♥♥
Ok, takže sladké sny, mí andělíčci!:)
vaše xoxo_Lady<3

Angel don´t you cry ...

7. července 2011 v 22:12 | xoxo_Lady |  Miluji a nechávám se unést
"Angel don´t you cry, I´ll meet you on the other side..."
Přesně tato věta mi zní neustále v uších. Ať jsem kdekoli, ať dělám cokoli, ať myslím na cokoli, vždy se v tu nejneočekávanější chvíli vynoří z mé mysli a já si tyto slova musím pronést nahlas. Zaryla se mi velmi hluboko. Cítím je vyryté v mé duši, v srdci. Jsou ale neviditelné, můžu je vidět jen já nebo je někomu říct, ale nikdy to nevyzní tak krásně jako mi zní uvnitř. Proto je chci mít napsaná. Ještě netuším kde ani kdy, budu si muset určitě ještě dlouho počkat. Nejspíš až budu plnoletá. Ale mně to nevadí, protože časem, za ty tři roky, poznám, jestli ve mně ty slova stále jsou. Ale jsem si jistá, že budou. Navždy.
Vždy jsem si říkala, že bych si nikdy nenechala dobrovolně udělat tetování ani piercing. Ne že by se mi to nelíbilo. Pokud je to malé a má to jakýsi symbol, pak ano. Nemám ráda hodně potetované lidi. Bill je výjimka. Každé jeho tetování je symbolem, má v sobě tajemství, které ví jenom Bill a možná jeho bratr...
A já chci mít na sobě symbol lásky k nim. Největší strach mám z bolesti. Ale pro ně to zvládnu. Snad. Radši se nechám připoutat.:)

Slíbila jsem, že prozradím, co za video a píseň se tak vryli do mého srdce. Někteří už možná tuší. Určitě. Podle toho kousku textu. Dovolte, abych se s vámi podělila o mé poznání, o mé pochopení těchto slov, o můj nalezený symbol, který Billyho slova nabízí...
Anděli, neplač... Myslíte, že toto oslovení patří jakési nadpozemské bytosti? Anděli s nádhernými velkými křídly, jemnou čistou tváří, čistou a přesto uplakanou duší? Možná podle Billa. Já však v tomto oslovení vidím každého z vás. Z nás. Ten samotný anděl, o kterém Bill zpívá, je prachobyčejný člověk. Nebo bych měla spíš říct jeho ztrápená duše? Nečistá, bolavá, trpící, žalostně prosící o vysvobození... Takhle to vidím a hlavně cítím já.
Pro Billa je tím andělem osoba, na kterou stále čeká. Nebo také Tom.
Setkáme se na druhé straně... Na druhé straně čeho? Možná útěcha. Možná slib. Slib, že počká. Počká kdekoliv. I na druhém břehu, který od sebe dělí život a smrt. Nebo na druhé straně světa. Protože je dělí nekončící vzdálenost. Nekonečná, protože vlastně netuší, kde anděl je.
Omlouvám se vám, tohle jsem neplánovala. Plácám nesmysly, které určitě ani nechápete, protože je to prostě z mé hlavy, která píše pod náporem šílených emocí z této písně.

Než se vrhnete pod perex, dovolte mi ještě, abych se vypsala z poznání, které mě uhodilo do očí, když jsem vylovila už umačkaný papír s těmito slovy, abych si je připomněla. Pokud chcete, přeskočte tento odstavec, týká se opět mé twincestní duše.
PROČ Bill v refrénu zpívá o polibku na rozloučenou, když v druhé sloce je jasně napsáno tohle: I don´t your name but still believe..." a hned po tom následuje "Now It´s the time for you and me..." Chápete, co tím chci říct? Nejspíš ne. Budu se snažit to tedy vysvětlit.
Jak může políbit na rozloučenou někoho, koho ještě nepoznal? Nezná jeho/její jméno?
Možná že když Bill psal, přemýšlel zrovna o náhlém nalezení lásky a příliš rychlém ztracení, ale... posuďte sami. Nevšímejte si mě, dneska si celý den pročítám jeho texty a nějak... v některých to vidím jasně... Stop. No more words about that!:)

Screamin from the top of the world

7. července 2011 v 13:34 | xoxo_Lady |  Miluji a nechávám se unést
Dobré poledne!;) Taky je u vás tak krásně? Já jsem nadšená, konečně po těch deštivých dnech vysvitlo slunce. Včera taky nebylo nejhůř, využila jsem toho a prakticky celý den proseděla na zahradě nebo na balkoně, odkud mám krásný výhled na kopce, hory, lesy, louky... Krásně se tam psalo a za včerejšek jsem toho napsala tolik, co bych nestihla ani za tři dny u počítače. Sice jsem to musela pak přepisovat, ale co... píše se mi líp v přírodě, někde, kde můžu navodit stejnou atmosféru jako v příběhu...
Teď otázka pro fan těch našich broučků. Už jste viděly ty nové fotky z PETA shootu? Já jsem jimi naprosto okouzlena. Dokonce s nimi mám i takový menší plán, ale o tom až později.:) Skvěle se hodí do prostředí Prayers.., nemyslíš, Ondinko♥?:)


Před chvilkou jsem si stáhla songy z Best of. Musím říct, skvělý výběr!:) Nejvíc se mi líbí ta nová verze Schrei, ta je dokonalá!♥ Ale co mě dostává úplně nejvíc, doteď jsem jela pořád dokola jenom anglické Humanoid, není nad originální album, ale včera mě tak napadlo, že si přece jen stáhnu i to německé. Asi bych ho nekupovala, když tomu stejně nerozumím. Já mám prostě blíž k angličtině a u ní taky zůstávám. Ne že by se mi ty německé verze nelíbily, naopak, něco mi přijde lepší, takové procítěnější, ale když tomu nerozumím...
Ale co mě dostalo úplně nejvíc. Sakra, já si až včera poslechla Screamin´! No jsem normální? Mě tahle písnička jaksi unikla!:D A nehorázně toho lituju... Hrozná škoda, že ho kluci nedali na CD, protože je to jeden z nejlepších songů vůbec. Pro mě. Mám ráda všechny, ale tohle. Tohle je přesně to, co si pod pojmem Humanoid představuju. Je to netypické, mimozemské, humanoidské... přesně tohle je Humanoid City... A já tohle město miluju! Miluju ten jeho nadpozemský hlas... my dear Alien!♥ Někomu se tenhle jejich nový (teď už zrovna nový ne:D) styl nelíbí, pro mě je to něco dokonalého! Pro mě je to další svět, do kterého můžu utéct. Stačí pár vteřin se sluchátkama v uších a já se cítím, jako bych proplouvala jiným světem. Vesmírem. A myslím, že přesně o tohle se kluci snažili. Povedlo se jim to!:)

A to bych nebyla já, kdyby tady nebylo ještě něco navíc. Takže tady jedno video, které jsem včera bezdechu obdivovala.:)♥ Ten božský zvuk Tomovy kytary, když stojí nahoře u Billa a to Monsoon, vtlačené do Screamin... nemám slov!:) A tím víc, že video je z Prahy... ♥

U Hey You mám vždycky slzy v očích a přitom tolik energie, že u toho skoro řvu taky!:D Vždycky mě vezme, když Bill dává prostor v písních fanynkám a ony zpívají místo něho. A když se to tak dokonale rozléhá jako tady, mám slzy na krajíčku.♥♥♥ O Tomově kytaře nemluvě a o té Billově mimozemské chůzi při tom "tišejším okamžiku" taky ne.♥ Tentokrát video z DVD.;)

I když nerada, musím jít. Ještě jsem tady chtěla dát video, které pro mě znamená neuvěřitelně moc. Chcete vědět, které to je? Tak sledujte aktualizaci večer.;) Chystám článek pouze o tomto překrásném videu. O této překrásné písni, která si získala mé srdce natolik, že jsem schopná podstoupit mou paniku z jehel a plánuju si nechat vytetovat kousek jeho textu... ♥
Není to In die Nacht, jak by si někteří mysleli.;)
vaše xoxo_Lady

Stamps skladiště:
ComScore