|DOMŮ|.............|HLEDÁNÍ|.............|PROFIL|.............|ARCHIV|
_______________________________________________________________________

"Smyslem života není cíl. Je to cesta."

První říjnový článek.

4. října 2012 v 15:28 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
První říjnový článek. Ale nejen to. Také první článek po dvou měsících - první článek od poloviny srpna.
Vždy jsem tvrdila, že bych svůj blog (svůj koutek zvrácené mysli či duše) nedokázala jen tak opustit. A říkám to i teď. Nic se na tom tvrzení nezměnilo. Změnila se pouze situace a přístup k němu, který já bohužel téměř nemám. Je to teď težké, přes týden mě omezuje intr, kde přístrup na internet sice mám, avšak s blogem už je to daleko složitější (někteří jistě ví, jak to myslím). Zbývá tedy víkend. Víkend? Ty dva krátké dny? Ty dva krátké dny, během kterých nestihnu ani polovinu z toho, co bych si přála? Víkendy, které trávím s rodinou, přítelem a kamarády. Víkendy, během kterých se s počítačem skoro ani nestihnu pozdravit a když už, moc dlouho na něm nevydržím. Je toho hodně, změnilo se toho hodně, zvlášť způsob, jakým využívám svůj veškerý volný čas.

Nezbývá mi tedy říct nic jiného, než (sbohem vážně nečekejte!), že další článek se objeví někdy ve vzdálené budoucnosti. Snad se ježíšek slituje a noťas mi pod stromeček vážně nadělí. Toby to tady pak hýřilo články, obrázky, hudbou a novou barevností. A také novou povídkou (novou? Jak dlouho už jí říkám novou a přitom mám pocit, že už ji píšu více než rok?).

Proto říkám: tak zase někdy příště.

I když je mi jasné, že z tohoto místa už zbyl jen prázdný, zaprášený kout, do něhož se nikomu nechce (kdo by se chtěl prodírat těmi vstvami prachu a zašlosti?). Avšak, tma vždy pomine a na úsvitu se objeví znovu naděje. A já ji rozhodně ztrácet nemíním.
 

Probuzena do deštivého rána.

11. srpna 2012 v 11:08 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tumblr_m6llc7ybq21qko5nzo1_500_large

Vzbudit se do deštivého rána a příjemného chladu, to je něco pro mě. Zvlášť dnes, kdy nemám po včerejší menší depresi náladu na nic víc, než válení se v posteli, koukání na oblíbené seriály, pročítání všech těch rozečtených a odložených knih, přemýšlení o tom, co je a co bude...

Uvědomila jsem si, jak strašně těžké bude od něj každý týden odjíždět. Do teď jsem vůči tomuhle byla optimistická, neřešila to, jelikož je přeci ještě tolik času! S jeho odjezdem na celý víkend, možná i déle, jsem počítala, avšak to, že mi začal chybět už ve chvíli, kdy jsme se rozloučili, jsem nečekala. Ne že bych s ním potřebovala být každou volnou chvilku, držet se ho jako klíště a nikam nepustit samotného. Každý z nás má volnost, svůj vlastní život, které se v určitém bodě setkávají. Avšak dolehla na mě myšlenka, že až to takhle bude pravidelně, kdy se budeme loučit... Zalekla jsem se toho vnitřního osamění a rozpoložení, které jsem pocítila a se kterými se budu setkávat mnohem častěji a bojím se, že to třeba ani nevyjde, že se třeba něco pokazí, protože nikdy není nic perfektní. Nechci se tím ale trápit teď, když je teprve půlka prázdnin za námi a čeká nás toho ještě hrozně moc, vzhledem k naším plánům.

Mám připravených několik článků, které jsem sepsala v posledních dních, kdy mě chytla neuvěřitelná chuť psát. Netuším však, kdy je zveřejním, nechávám si je do zásoby, aby tady nebylo tak moc prázdno, až tady nebudu moct být. Dnes se ještě chystám pořádně pobrouzdat weheartit. Dnešní článek toho moc nenapoví, jen jsem měla chuť prostě něco napsat. Tak jsem to udělala.

Všem přeji krásný srpen! Užívejte si, co to jde, zatímco můžete! :-*

Summer nights.

2. srpna 2012 v 15:19 | xoxo_Lady |  Povídám do nekonečna
Tumblr_m5kfdpjgsd1qiw9jmo1_500_large

Někdy člověku nezbyde nic jiného, než se přetvařovat. Dokonce i před vlastními přáteli. Pořád je to lepší, než je ztratit úplně.

Půlka prázdnin je za náma a téměř všichni jsou z toho nešťastní. Já to mám ale vždy tak, že už po tom měsíci mi chybí ten denní režim přes rok. Těším se na intr, dokonce tak moc, že kdyby mi teď někdo řekl, že můžu přeskočit tenhle měsíc, udělám to. Protože prostě tak. Chybí mi ta troška lidí, jenž mi za ten rok zůstali věrní, chybí mi mé milované slovenky, večerní koukání se na seriály, každodenní nadávání na nepoživatelnou stravu, na klábosení s vychovatelkami, na procházky po parku, na vysedávání před intrem...

Přesto si léto užívám. A dokonce bych řekla, že jsou to zatím mé nejpěknější prázdniny. Miluju tyhle letní noci, pozdní příchody domů, ty chvíle s ním, ty světlé momenty s mými přáteli... I když je občas nenávidím za to, jací na mě jsou, jak mi dokáži ublížit... nedokážu jim dát sbohem, nemůžu a ani to nejde, vzhledem k tomu, co všechno jsem s nimi prožila. Třeba to bude jednou zase jako dřív. Nemůžu se jich vzdát pro ty chvíle, kdy je všechno v pořádku a já se mezi nimi cítím dobře. Možná je chyba jen ve mě a příliš si to beru, jsem až moc citlivá a uvědomuji si to.

Jen hrát jejich hru - a vše bude v pořádku alespoň navenek.

Ani tak bych však tohle léto nevyměnila. Mám jeho. A také mám ji, tu, které mohu důvěřovat.
 


Then you can be free.

27. července 2012 v 19:55 | xoxo_Lady |  Zaujalo mě
Není to tak dlouho, co jsem do menu k aktuálním odkazům přidala nový link. A jelikož mám potřebu o tomto videu dát vědět víc, rozhodla jsem se napsat i stručný článek. Jedná se o krátký gay film s velmi jednoduchým dějem a jeho v dnešní době také nijak originální problematikou. Avšak právě ta jednoduchost nás zavede k možnému zalíbení. Pobízí k němu snad také nevinnost a nezkaženost, jež můžeme spatřit v hnědovlasém chlapci. Zakončení i slova chápavého utěšitele vytvoří na tváři úsměv a lehce zahřejí na duši. Samozřejmě i samotné prostředí dodává celému příběhu pěknou atmosféru. Zbývá mi tedy jen říci - užijte si tuto jistě jen malou část příběhu, jež jistě bude mít mnoho dalších zakoutí i úsvitů, o kterých už však ví jen oni sami.


Další články


Stamps skladiště:
ComScore